If you like my work – how articles, stories, or novels, you can support me. Consider a voluntary financial donation to support the creation, allowing me to focus more on writing books, stories, even interesting translations of articles for this site, thank you. Information here – (not just) financial support@ or email cybervlk@centrum.cz.
Mercerism – (1) is a vision of Philip Kindred Dick’s religion within the so-called Phildickian Gnosticism – (2), in Czech naming I adhere to naming in my own judgment as Dickian (novo) Gnosticism(3). This vision is reflected in Mercerism’s backdrop of the post-apocalyptic world of the novel Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968) –(4). For the first time, though, the subject of Mercerism appeared in the short story collection The Golden Man (1980) –(5), right in the story The Black Box (1964, The Little Black Box) – (6). Subsequently, Philip Kindred Dick reworked this story into his novel Do Androids Dream of Electric Sheep? In doing so, he created a definitively (fictional) literary religion named Mercerism, which was based on a basic idea of living (life-encroaching) empathy and the search for its limits, extended not only to human or animal friends, but also to technical friends, – androids, both human and animal.
Explanation of all terms in the study – complete:
Mercerism is an artificial construct of the religion of Empathy, created by Philip Kindred Dick, when it will be comprehensively explained in this study
Dickian (novo) Gnosticism (Phildickian Gnosticism) is more difficult (briefly) and (perfectly) to define, or at least always to define well (well, with a full representation of the individual ideas of the writer Philip Kindred Dick). The reason is simple (every reader or reader) of Philip Kindred Dick’s stories and books understands that the moment he reads all of Dick’s work from his subjective, many factors of distorted view; this always happens to you (not just when studying PKD), whether you want to or not, every word, every expression can be understood at one moment differently from, say, a day later, the same thing is true of explaining individual concepts to Philip Kindred Dick. So is there a healthy golden rule that every (Phildickian) gnostic daily discovers new secrets in the works of the PKD (sometimes it may recall the Sisyphean work or the futile efforts of the prophet Wilbur Mercer in Blade Runner in the original based on Do Androids Dream of Electric Sheep?
Naming Dickian (New) Gnosticism comes from the fact that Philip Kindred Dick felt himself to be a Gnostic, given that his area of action (direct) was in the 20th century, with an overlap to the 21st century, so naming a (New) Gnostic is a distinguishing sign from the so-called (Old) Gnostic – meaning the period of (Old) Gnostic – Gnosticism.
Do Androids Dream of Electric Sheep? (1968); released in the Czech Republic in 1993 (2004 second edition) as Blade Runner: Do Androids Dream of Electric Sheep? (DICK, Philip K. Blade Runner: Do Androids Dream of Electric Sheep? Hang on. 1. Prague: Argo, 2004. ISBN 80-7203-632-7)
DICK, Philip K. The Golden man. Plzeň: Laser, 1995. SF edition. ISBN 80-7193-008-3
The Black Box (1964, The Little Black Box), this story about the empathy box served as the basis for his novel Do Androids Dream of Electric Sheep?
Mercerism as such is only mentioned in detail in literary form, but the religion of Mercerism is not mentioned in the subsequent film (alternative) treatment of the novel entitled Do Androids Dream of Electric Sheep? – Blade Runner – (1). So it remains only (imprisoned) in the literary form of the original Dick novel, which in its way is an insensitive interference with Dick’s literary work, the film Blade Runner, so it is deprived of a mystical interpretation of the philosophy of empathy and fusion into suffering in the Sisyphean cycle.
The film – Blade Runner (also known as Ostré komando in the Czech version) is a 1982 cult dystopian sci-fi film by director Ridley Scott, directed at the subject of a book by Philip K. Dick.
If anyone thinks in the 21st century about what could be applied to Dickian (new) Gnosticism today and to us, then surely we are in a position to reach boldly to the shelf for a classic work of Dickian Fantastics, for the novel Do Androids Dream of Electric Sheep? (the film treatment of the book is called – Blade Runner.) I recommend, for the understanding of Mercerism, to consider also the short story The Black Box (1964, The Little Black Box) – (1)
The Black Box (1964, The Little Black Box), this story about the empathy box served as the basis for his novel Do Androids Dream of Electric Shee
In this novel, with its unusual title, Do Androids Dream of Electric Sheep?, which forms the core of Philip Kindred Dick’s creation, everything is different from what would fit our world. The novel is set in the environment of the destroyed planet Earth soon, in a situation where Planet Earth, after the event of the cataclysmic Third World War, called „World War Terminus“ (WWT for short), was transformed largely into the post-apocalyptic Wasteland. To save what was left of mankind from extinction, so extinction did those of mankind save themselves from extinction. They chose such a common course (because it was impossible to send them all) that some people (based on careful expert judgment) were sent mainly to Mars; so Mars is not the only one, but it is the main one to which direct reference is made, but it is assumed that there are other colonies on other planets, although the so far unsuccessful mission to Alpha Proxima is also mentioned explicitly. The idea of a new beginning for mankind is therefore geared to survive the disaster’s aftermath elsewhere. Given that the conditions of resettlement (and the associated survival skills, beyond high IQ and other necessary abilities) were very difficult, not all humans could leave Planet Earth. So it has taken place, and at the time of the novel the selection, that is to say, the choice to find those who will benefit in the new humanity among the stars, is still taking place.
Zdroj: Původní author Jeremy Puma – 2011 – Phildickian Gnosticism – The Case for a Phildickian Religious Movement – Part III; článek publikován se souhlasem webu, na kterém je uveřejněn, úpravy a doplňky v textu český editor je J.Š. – Uroboros
V části 1. části našeho seriálu jsme začali diskutovat o přístupu Philipa K. Dicka k moderní spiritualitě a zakončili jsme to přinejmenším tematickou relevancí. V 2.části jsme se zabývali několika stěžejními myšlenkami, které stály za vlastními duchovními výzkumy PKD, a zkoumali jsme Tractates Cryptica Scriptura, pronikavý primární text, který by mohl fungovat jako výchozí bod pro některé z těchto stěžejních myšlenek. V tomto zařízení zvážíme některé možné metodiky, podle nichž by se moderní praktici mohli podílet na Dickianském duchovním životě.
Hned na začátku, na základě toho, co víme o Dickovi a jeho přístupech k filozofii a spiritualitě (k roku 2011), můžeme dojít k závěru, že neexistují jednoduché odpovědi na otázku, jak by taková PhilDickian Gnosticism praxe (kterou budu po Valisu označovat jako „Valismus“) vypadala. Pokud víme, PKD neměl zájem založit náboženství, nebo náboženské hnutí. Hlavním tématem jeho duchovního života byla jakási aplikovaná verze supra-gnosticismu – tedy cesta Radikálního dotazování, a mystika postavená na ViaQuaestio (Cesta hledání), kde je každá možná odpověď na otázku systematicky do hloubky (až extrémně) zkoumána, prostě putuje (znovu a znovu) myslí, a medituje se (stále znovu) nad ní, až za okraj možného zkoumání.
PKD psal sci-fi, to jistě, ale dal se považovat téměř za diametrální opak odporného L. Rona Hubbarda, který založil své vlastní „náboženství scientologii“ na základě odpovědí, které už sám určil.
Praktiky, které uvádíme níže, jsou pokyny, osobní interpretace toho, jak mohou zkušenosti PKD vést k obohacení vlastního náboženského života. Uvést kteroukoli z nich do dogmatického pevného jádra věrouky by jistě bylo v rozporu s Dickianským duchem Radikálního dotazování, ale jako obecný přístup k praxi se zdají být důsledně vedeny Valismem a mohly by být dobrým výchozím bodem.
V první části tohoto seriálu jsme se zabývali případem Phildickian Religious Movement(PhilDickian Gnosticism) a dospěli jsme k závěru, že tato myšlenka má své opodstatnění. Další dvě části série se budou takovým pohybem zabývat do hloubky na základě toho, co víme o životě a práci PKD – Philip Kindred Dick (v roce 2011). Dnešní diskuse se zaměří na teoretické aspekty filosofie PKD a příští díl pojedná o uvedení těchto myšlenek do praxe.
Jak bylo zmíněno v posledním příspěvku, máme k dispozici množství textových informací z mysli (PKD) samotného člověka (jsou zde také rozhovory, projevy atd., ale prozatím se zaměříme na primární zdroje). I když budeme předpokládat, že čtenář je se scifi romány a povídkami Philipa Kindreda Dicka v zásadě obeznámen, mnohem zajímavější jsou pro naši diskusi jeho exegetické materiály – The Exegesis of Philip K. Dick. Během své kariéry Dick napsal – vytvořil podle pověstí(psáno dle znalostí v roce 2011) – asi 8000 stran rukopisu o svém pochopení osobních náboženských zážitků (pozn. ed – doporučuji komiksové zpracování – Philip Kindred Dick: 2 – 3 – 74 (komiks).
Spíše než se ponořit do složitostí Exegesis, je pro naši zcela základní diskusi prvořadým zájmem několik jeho rozšířenějších a dostupných destilací jeho díla, které lze všechny nalézt na internetu prostřednictvím jednoduchého vyhledávání na Googlu (i když vzhledem k blížícímu se vydání dvousvazkové sbírky Exegesis tomu tak nemusí být o mnoho déle – rok 2011). Nejdůležitější shrnutí lze nalézt v „Tractates Cryptica Scriptura (v českém jazyce je také jako v angličtině tento traktát přílohou románu VALIS jako bonus na konci knihy)“, rovněž připojeném k autobiografickému Valisu. Tento pozoruhodný dokument (odtud dále označovaný jako „Tractates Cryptica Scriptura“) obsahuje základní filosofie Philipa K. Dicka a poskytuje nám vynikající východisko pro naši diskusi. Původně vyšla v roce 1981, rok před jeho smrtí, obsahuje podle mého názoru nejstručnější shrnutí PhilDickian Gnosticismu (tedy způsobu Dickova myšlení).
Tractates Cryptica Scriptura
Co nám Tractates Cryptica Scriptura říká o povaze reality a jak bychom ji mohli interpretovat v duchovním kontextu? Mohli bychom se pozastavit nad některými výstřednějšími rysy, které se v Tractates Cryptica Scriptura vyskytují, jako jsou zmínky o Ikhnatonu (pozn. ed. – česky Achnaton) a tříokých mimozemšťanech, kteří se zjevují Dogonům, ale prozatím se zaměřme na zásadní poselství týkající se reality a podstaty lidstva. Podle mého názoru, když odhlédneme od zásadního poselství obsaženého v Tractates Cryptica Scriptura, najdeme něco takového:
VALIS IN FRENCH
Existuje ultimátní Mysl, která je naším nejvyšším zájmem.
Skutečnost, v níž se nacházíme, je dualistická. Dva principy (Světlo a Temnota, Duch a hmota atd.) spolu zápasí a toto tvrzení má za následek iluzi změny uvnitř kosmu.
Jediné, co skutečně existuje, jsou živé informace, které Mysl sděluje a které my, její části, „hypostasize“ („vytváříme skutečné“).
Mysl se pokouší komunikovat s námi, svými segmenty, prostřednictvím této živé informace, ale nějak jsme ztratili schopnost porozumět tomu, co nám říká. Tady je to, co nám říká:
Něco se pokazilo; co by mělo být jednotou, místo toho by se mělo rozdělit na dualitu. Nyní se vesmír skládá ze dvou částí, Formy I a II. Forma I je celá, smyslová, úplná. Forma II, v níž sídlíme, je šílená, klamná a podléhá astrálnímu determinismu. Svět, ve kterém sídlíme, je neúspěšný pokus omezené bytosti zkopírovat formulář I.
To nás mate a zaměňujeme jevy za realitu, což je pravý „prvotní hřích“.
Říše a její souvztažný útvar, věznice Black Iron Prison, chtějí tento stav šílenství udržet.
Mysl si však uvědomuje, že se musíme uzdravit, a zahájila jakousi záchrannou misi.
Naším léčitelem a spasitelem je Kristus prostřednictvím Ducha svatého; soteriologie PKD je bezesporu křesťanská. Jak říká jinde v Exegesis: „Zatímco takové „osvícené“ duchovní vůdce, jako jsou Zarathuštra, Mání, Buddha a Eliáš, lze považovat za receptory naprosté moudrosti entity, Kristus se zdá být skutečným terminálem této počítačově podobné entity, v kterémžto případě nemluvil za ni, ale byl jí. „Byl,“ v tomto případě znamená ‚sestával z její mikroformy.‘“
Kristus pracuje prostřednictvím této živé informace, zvané Plazmát, aby se spojil s lidmi, kteří mají přístup k této informaci, gnózi. Gnóze není osvícení, je to příjem živých informací.
Jakmile je tato informace zpřístupněna prostřednictvím svátostí, o čemž si povíme dále v části III, příjemce se „probudí“; paměť se jí obnoví a už nepodléhá amnézii. „Paměťová cívka“ se zafixuje a obnoví se schopnost zpracovávat informace.
Nakonec Světlo zvítězí. V říši Času souboj pokračuje, ale v říši Věčné už Světlo zvítězilo.
Listopadové vydání Exegesis Philipa K. Dicka již přineslo pramínek pohrdavých analýz jeho filozofických a duchovních snah a banální přirovnání k L. Ronu Hubbardovi (otec scientologie?!). Místo aby se zabýval těmito celkem dětinskými kritikami pokusů PKD pochopit podstatu reality (Byl šílený! Byl na amfetaminech! Proto byl blázen!), což je závazek, který by vyžadoval mnohem více času nebo energie, než by stálo za to, myslím, že diskuse o přednostech praktického PhilDickian Gnosticism přístupu k náboženství a filozofii je už dávno za námi. Myslím, že mnoho členů komunity obdivovatelů PKD se kolem této otázky rádo motá po špičkách, i když my všichni „osobně“ máme pocit, že PKD svými spisy řeší naše duchovní obavy daleko lépe než 99% všeho ostatního, co je venku.
Tak proč nezačít diskuzi a kde jinde, než tady v Palm Tree Garden? Ostatně frázi „PhilDickian Gnosticism“ jsme zavedli už v době, kdy většina lidí znala PKD z Blade Runner a Total Recall. Ačkoliv jsme překonali kategorické nesrovnalosti „gnosticismu“, práci PKD se věnujeme i nadále, tak proč ji neposunout ještě o krok dál? V části I. se podívám na několik důvodů, proč myšlenka PhilDickian Gnosticism náboženství není tak přitažená za vlasy a hloupá, jak by se mohlo zdát na první pohled. Ve druhé části budeme zkoumat, jak by mohlo PhilDickian Gnosticism hnutí vypadat v praxi. Připomínky jsou jako vždy vítány, i když všechny budou moderovány.
Všechny články, rozhovory, teze i videa v rubrice (spisovatel) Philip Kindred Dick se plně vztahují k náboženskému a filosofickému pochopení (novo) gnosticismu spisovatele scifi Phillipa Kindreda Dicka a čtenář i divák se se tak může ponořit (a nikdy se už nevynořit) do jedné z moderních škol gnóze, do tzv. PhilDickian Gnosticism. Ale pozor – náboženství a spiritualita jsou těžší cestou.
Současný (prozatímní studijní) seznam náboženství a spirituality v díle spisovatele a (novo) gnostika Philipa Kindreda Dicka (Contemporary (provisional study) list of religion and spirituality in the work of writer and (new) gnostic Philip Kindred Dick)
(PhilDickian Gnosticism) Religious (anti) cult of Carleton Lufteufel (1) PhilDickian Gnosticism) The gnostic christianized zoroastrism in A Maze of Death (2) (PhilDickian Gnosticism) The Gnosis of Philip K. Dick in The Exegesis of 2-3-74; Vast Active Living Intelligence System (3) (PhilDickian Gnosticism) The vision of the deity in the novel Ubik: Ubiquity – ubiquity (4) (PhilDickian Gnosticism) Mercerism as a religion Empathy (5) (PhilDickian Gnosticism) The theology of the novel Eye in the Sky or PKD vision of theology ad absurdum (6) (PhilDickian Gnosticism) A Scanner Darkly: Theology of conspiracies in intoxication of intoxication with narcotics – a false path to spiritual knowledge (7)
„Pokud shledáte tento svět špatným, měli byste vidět některé z ostatních“
Sledujte celou tiskovou konferenci zde – pod videem je kompletní přepis do českého jazyka, pokud shledáte chybu v překladu, či budete mít potřebu upřesnit pochopení překladu, ozvěte se prosím na kontaktní email. Přechozí výpis s videa + doplněný komentář je uveden v článku Archivní článek: Yves Breux a Francis Luxereau – rozhovor s Philipem K. Dickem v roce 1977 (s ed. komentářem), zde se ale nově jedná o kompletní unikátní přepis přednášky Philipa Kindreda Dicka z angličtiny – zdroj video. Pokud by někdo měl zájem o původní přepis v angličtině stačí napsat, na internetu putuje mnoho nekompletních a rozporuplných verzí , ale tato verze i v překladu je v nejkvalitnější verzi (stále kontrolujeme a dále ještě budeme, jestli vše souhlasí).Tato verze je také bez úvodní rozsáhlé informativní předmluvy, která je u většiny rozhovorů, a také v předchozím článku uvedena, kvůli základnímu seznámení se ze spisovatelem a (novo) gnostikem Philipem k. Dickem. Jinak ještě jedna poznámka – rozhovor je podrobný a Philip Kindred Dick v něm často prozrazuje i část zápletky knih Muž z Vysokého zámku a Kaňte, mé slzy, řekl policista, proto doporučuji zvážit případné čtení, tam, kde se zmiňuje o podrobnostech svých románů, což je asi spíše všude, jedná se o nepodrobnější rozhovor, který jsem zatím četl a slyšel. Ed. Josef Š.
Philip K. Dick, Metz, Francie, 1977 – originální přepis z jeho tiskové konference.
Mohu vám říct, jak moc oceňuji, že jste mě požádali, abych se s vámi podělil o své nápady. Spisovatel s sebou neustále nosí to, co většina žen nosí ve velkých kabelkách: mnohé, co je k ničemu, pár naprosto nezbytných věcí a pak, pro jistotu, velké množství věcí, které spadají mezi ně. Ale spisovatel je nepřepravuje fyzicky, protože jeho trocha majetku je duševní. Tu a tam přidá nový a zcela zbytečný nápad; tu a tam neochotně odklidí odpadky – očividně bezcenné nápady – a několika sentimentálními slzami je setře. Jednou za skvělou dobu se však náhodou dostane k naprosto ohromujícímu nápadu, který, jak doufá, bude nový také pro všechny ostatní. Je to právě tato poslední kategorie, která naplní jeho existenci. Ale takových skutečných neocenitelných myšlenek… možná během celého svého života získá v nejlepším případě jen poskrovnu. Ale to stačí; on jejich prostřednictvím ospravedlnil svou existenci sobě i svému Bohu.
Podivným aspektem těchto vzácných, neobyčejných nápadů, který mě mate, je jejich mystifikační plášť – řekněme – samozřejmosti. Tím mám na mysli, že jakmile se myšlenka objeví nebo nápad objeví nebo se zrodí – ať už jako nové přejdou do bytí – tak si romanopisec řekne: „Ale samozřejmě. Proč jsem si to neuvědomil už před lety?“ Ale všimněte si slova „uvědomit si“. Je to klíčové slovo. Narazil na něco nového, co tu bylo zároveň, někde, pořád. Po pravdě řečeno se prostě vynořilo. Vždycky to tak bylo. Nevymyslel ji, ani ji nenašel; v pravém slova smyslu si myšlenka našla jeho. A – a to je trochu děsivé pomyšlení – on si to nevymyslel, ale naopak, ona (myšlenka) si to vymyslela. Jako by ho ta myšlenka stvořila pro své účely. Myslím, že právě proto objevujeme překvapivý fenomén s velkým věhlasem: že poměrně často v historii napadne velká nová myšlenka řadu badatelů nebo myslitelů ve stejnou dobu, přičemž všichni jsou ke svým komponistům lhostejní. „Její čas se naplnil,“ říkáme o té myšlence, a tak odmítáme, jako bychom jim vysvětlovali, něco, co považuji za docela důležité: naše poznání, že v určitém doslovném smyslu jsou myšlenky živé.
Co to znamená, říct, že myšlenka nebo nápad jsou doslova živé? A že se tu a tam zmocní lidí a využijí je k tomu, aby se realizovaly v proudu lidské historie? Možná měli před sokratičtí filozofové pravdu; kosmos je jedna obrovská entita, která přemýšlí. Možná ve skutečnosti nedělá nic jiného, než že přemýšlí. V tom případě je buď to, co nazýváme vesmírem, pouhou formou převleku, který si bere na sebe, nebo je to nějakým způsobem vesmír – nějaká variace na tento panteistický pohled. Můj oblíbený je, že mazaně napodobuje svět, který denně prožíváme, a my nezůstáváme o nic moudřejší. To je pohled nejstarších indických náboženství a do jisté míry to byl pohled Barucha Spinozy a Alfreda North Whiteheada, koncept imanentníhoBoha(dopl. ed. – citace: v křesťanské teologii se rozlišuje mezi imanencí světa a transcendentním Bohem, který svět přesahuje a není s ním souměřitelný. Naopak pro panteistické systémy (Baruch Spinoza) je Bůh součástí světa, a tedy imanentní. U některých současných autorů – například Gilles Deleuze, znamená imanence odmítnutí jakékoli transcendence), Boha ve vesmíru, ne transcendentního nad ním, a tedy ani jeho součástí. Zde platí súfijské rčení [od Džaláleddína Balchí Rúmího] „Dělník je v dílně neviditelný“ s dílnou jako vesmírem a dělníkem jako Bohem. To však stále vyjadřuje teistickou představu, že vesmír je něco, co stvořil Bůh; zatímco já říkám, že Bůh možná nevytvořil nic, ale pouze je.A my v onom (bytí), či v něm (v Bohu) trávíme život a neustále přemýšlíme, kde to (bytí) či onoho (Boha) najít.
Několik let mě bavilo přemýšlet tímto směrem. Bůh je na dosah ruky stejně jako smetí ve škarpě – přesněji řečeno Bůh je smetí ve škarpě. Ale pak mi jednoho dne vstoupila do mysli zlá myšlenka – zlá proto, že podkopala můj úžasný panteistický monismus, na který jsem byl tak pyšný. Co když – a zde uvidíte, jak se alespoň tento konkrétní spisovatel SF dostává ke svým zápletkám – co když existuje pluralita vesmírů uspořádaných podél jakési boční osy, tedy v pravém úhlu k toku lineárního času? Musím přiznat, že když jsem se nad tím zamyslel, zjistil jsem, že jsem vykouzlil strašlivou absurditu: deset tisíc božích těl naaranžovaných jako toliko obleků pověšených v nějaké obrovské skříni, přičemž Bůh je buď všechny najednou nosí, nebo mezi nimi chodí selektivně sem a tam a říká si: „Myslím, že dnes si vezmu ten, ve kterém Německo a Japonsko vyhrály druhou světovou válku,“ a pak napůl pro sebe dodá: „A zítra si vezmu ten hezký, ve kterém Napoleon porazil Brity; to je jeden z mých nejlepších.“
Zdá se to být (na první pohled) absurdní a rozhodně tomu tak zdánlivě je, že to odhaluje základní myšlenku jako nesmyslnou. Předpokládejme však, že tuto „skříň plnou různých obleků“ jen trochu přepracujeme a řekneme si: „Co když si Bůh oblečení vyzkouší a pak, z důvodů jemu nejlépe známých, změní názor?“ Rozhodne se pomocí této metafory, že oblek, který má nebo nosí, není ten, který chce… a v tom případě je zmíněná skříň plná obleků jakousi postupnou sekvencí světů, sebraných, na čas použitých a pak vyhozených ve prospěch vylepšeného? Na tomto místě bychom se mohli zeptat: „Jak by se cítil náhle odhozený oblek – tedy náhle opuštěný vesmír? Co by se v něm dělo?“ A co je pro nás ještě důležitější, jakou změnu, pokud vůbec nějakou, zažijí životní formy žijící v tomto vesmíru? Protože mám tajnou předtuchu, že přesně k tomu dochází, a mám bystrý dodatečný vhled (do věci), že nekonečné biliony zapojených životních forem by předpokládaly – nesprávně – že nic nezažily, že k žádné změně (reálně) nedošlo. Oni, jakožto součásti nového oděvu, by si nesprávně představovali, že byli odjakživa nošeni – odjakživa takoví, jací jsou teď, s úplnou pamětí, která by dokazovala správnost jejich subjektivních dojmů.
Jsme zvyklí předpokládat, že všechny změny probíhají podél lineární časové osy: z minulosti do současnosti do budoucnosti. Současnost je výskytem minulosti a liší se od ní. Budoucnost bude vycházet ze současnosti a bude ještě jiná. To, že by mohla existovat ortogonální nebo pravoúhlá časová osa, boční oblast, v níž dochází ke změně – k procesům odehrávajícím se ve skutečnosti takříkajíc bokem –, je téměř nemožné si to představit. Jak bychom vnímali takové laterální změny? Co bychom zažili? Před jakými stopami – pokud se snažíme tuto bizarní teorii vyzkoušet – bychom se měli mít na pozoru? Jinými slovy, jak se vůbec mohou změny odehrávat mimo lineární čas, v jakémkoli smyslu, v jakémkoli stupni?
Nuže, vezměme v úvahu oblíbené téma křesťanských myslitelů: téma věčnosti. Tento koncept, historicky vzato, byl jednou z velkých nových myšlenek, které křesťanství přineslo světu. Jsme si celkem jistí, že věčnost existuje – že slovo „věčnost“ odkazuje na něco skutečného, na rozdíl, řekněme, od slova „andělé“. Věčnost je prostě stav, ve kterém jste oproštěni od času a nějak mimo něj a nad ním. Neexistuje minulost, přítomnost ani budoucnost; existuje jen čistě ontologická jistota. „Věčnost“ není slovo označující pouze velmi dlouhou dobu; je v podstatě nadčasová. Zeptám se tedy: Dochází tam k nějakým změnám, tj. mimo čas? Protože když řeknete: „Ano, věčnost není statická; věci se dějí,“ hned se vědoucně usměju a upozorním vás, že jste opět zavedl čas. Pojem ‚čas‘ jednoduše označuje – nebo spíše předpokládá – podmínku nebo stav či tok – to je jedno – ve kterém dochází ke změně. Žádný čas, žádná změna. Věčnost je statická. Je-li však statická, je ještě méně než dlouhotrvající; je spíše jako geometrický bod, jehož nekonečnost lze určit podél libovolné přímky. Nahlížím-li na svou teorii o ortogonální nebo laterální změně, bráním se slovy: „Přinejmenším je intelektuálně méně nesmyslná než představa věčnosti.“ A všichni mluví o věčnosti, ať už s tím mají v úmyslu něco udělat nebo ne.
Dovolte, abych vám představil metaforu. Řekněme, že existuje jeden velmi bohatý mecenáš umění. Každý den na stěnu jeho obývacího pokoje nad krbem jeho sluhové zavěsí nový obraz – každý den jiný mistrovský kousek, den za dnem, měsíc za měsícem – každý den je ten „použitý“ odstraněn a nahrazen jiným a novým. Nazvu tento proces změnou podél lineární osy. Ale teď předpokládejme, že služebnictvu dočasně dojdou nové, náhradní obrázky. Co budou mezitím dělat? Nemohou jen tak nechat viset ten současný, jejich zaměstnavatel nařídil, že se má konat věčná výměna, tj. změna obrázků. Takže ani nedovolí, aby ten současný zůstal, ani ho nenahradí novým; místo toho udělají velmi chytrou věc. Když se jejich zaměstnavatel nedívá, sluhové mazaně mění obrázek, který už je na zdi. Vymalují tady strom; namalují tam malou holčičku; přidají tohle; vymažou tamto; stejný obraz udělají jiný a v jistém smyslu nový, ale jak jistě vidíte, ne nový ve smyslu, že ho nahradí. Zaměstnavatel po večeři vstoupí do obývacího pokoje, usadí se čelem ke svému krbu a zamýšlí se nad tím, co by měl být – podle jeho očekávání – nový obraz. Co vidí? Rozhodně to není to, co viděl předtím. Ale také to tak nějak není… a tady musíme s tímto možná poněkud hloupým mužem velmi soucítit, protože prakticky vidíme, jak se jeho mozkové obvody snaží porozumět (tomu co nastalo). Jeho mozkové obvody říkají: „Ano, je to nový obraz, není to ten samý jako včera, ale také je to ten samý, myslím, cítím to na velmi hlubokém, intuitivním základě… cítím, že jsem to už nějak viděl. Ale zdá se mi, že si vzpomínám na strom a žádný strom tam přitom není.“ Teď, když extrapolujeme z vnímání tohoto muže, jeho mentálního zmatení, do teoretického bodu, o kterém jsem mluvil ohledně laterální změny, možná získáte lepší představu o tom, co mám na mysli; myslím, že možná alespoň do určité míry vidíte, že ačkoliv to, o čem mluvím, nemusí existovat – můj koncept může být fiktivní – může existovat. Intelektuálně si to neodporuje.
Jako spisovatel sci-fi tíhnu k takovým myšlenkám, jako je tato; my v oboru samozřejmě známe tuto myšlenku jako téma „alternativního vesmíru“. Někteří z vás jistě vědí, že v mém románu Muž z Vysokého zámku jsem toto téma použil. Byl v něm alternativní svět, v němž Německo, Japonsko a Itálie vyhrály druhou světovou válku. V jednom bodě románu Pan Nobusuke Tagomi, protagonista, je nějak přenesen do našeho světa, v němž Osa ztratila moc. Zůstal v našem světě jen krátce a zděšeně pelášil zpátky do svého vlastního vesmíru, jakmile zahlédl nebo pochopil, co se stalo – a pak už na to nemyslel; byl to pro něj pořádně nepříjemný zážitek, protože vzhledem k tomu, že byl Japonec, byl to pro něj horší vesmír, než byl jeho obvyklý. Pro Žida by to však bylo nekonečně lepší – z pochopitelných důvodů.
Všechny tyto články, texty i videa se plně vztahují k pochopení (novo) gnosticismu Phillipa Kindreda Dicka a čtenář i divák se se tak může ponořit do jedné z moderních škol gnóze, do tzv. PhilDickian Gnosticism.
„Pokud se vám zdá tento svět špatný, měli byste vidět některé z dalších.“ Philip Kindred Dick ve videu přímo popisuje své vizionářské, mystické zážitky, které zažil v roce 1974 (mystika 2 -3 – 74 – komiks česky i anglicky zde – Philip Kindred Dick: 2 – 3 – 74 (komiks) po zubní chirurgii, a které zaznamenal ve svých rozsáhlých zápisech v časopise Exegeze (publikovaných ve zkrácené podobě jako Exegeze Philipa K. Dicka) a v románech jako VALIS a Božská invaze. V důsledku svých vizí Dick dospěl následně k přesvědčení, že „některá z mých fiktivních děl jsou v doslovném smyslu pravdivá,“ Naživo citoval zejména vize z románu Muž z vysokého zámku (up. ed. dnes existuje i seriál držící se v maximální verzi románu – The Man in the High Castle (TV seriál). Dále se vyjadřuje i k románu Kaňte, mé slzy, řekl policista, kdy tento román se zabývá alternativním světem – USA z roku 1974 kde je Amerika zpodobněna jako policejní stát. V příspěvku také zdůrazňuje že napsal oba romány „na základě útržkovitých zbytkových vzpomínek na hrozný otrocký státní svět.“ Ještě dodal, že si nepamatuje na minulé životy, ale „jiný, velmi odlišný současný život“.
If You Find This World Bad, You Should See Some of the Others (The „Metz Speech“). Dick goes on to describe the visionary, mystical experiences he had in 1974 after dental surgery, which he chronicled in his extensive journal entries (published in abridged form as The Exegesis of Philip K. Dick) and in works like VALIS and The Divine Invasion. As a result of his visions, Dick came to believe that “some of my fictional works were in a literal sense true,” citing in particular The Man in the High Castle and Flow My Tears, The Policeman Said, a 1974 novel about the U.S. as a police state—both novels written, he says, “based on fragmentary, residual memories of such a horrid slave state world.” He claims to remember not past lives but a “different, very different, present life.” (Philip K. Dick speech in Metz, France, 1977)
Gnosticismus/Gnosticism 