Uroboros: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica/Mandejské spisy a fragmenty/Gnostic John the Baptizer by G. R. S. Mead/Mandejský (gnostický) příběh o Stvoření Světa (jiný než v knize Genesis)

Převzatý text + grafika – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován Gnostic John the Baptizer by G. R. S. Mead/III.—SOME TYPICAL EXTRACTS. Záměrně jsem vybral Mandejský (gnostický) příběh o Stvoření Světa (jiný než v knize Genesis).

K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)

‚The Fisher of Souls‘ tractate from the John-Book/IN THE BEGINNING (§ 13)

Traktát „Rybář duší“ z Janovy knihy/NA POČÁTKU (§ 13)

Ve jménu Velkého Života nechť je posvěcené Světlo oslavováno.

Nyní Vám říkám a prohlašuji, Vy vyvolení a dokonalí, Vy, kteří přebýváte ve světě: Nebuďte podílem Temnoty, ale pozvedněte oči k oblasti Světla. Od Zla k Dobru se oddělte, od Hříšného Zla z oblasti Temnoty se oddělte. Milujte se a poučujte se navzájem, aby vám byl odpuštěn Váš hřích a [Vaše] vina. Dívejte se a naslouchejte a nechte se poučit, abyste mohli vítězně vystoupit do oblasti Světla.

Dobří tam sedí a hledají a všichni, kdo jsou chápaví, se nechávají poučit. Dobří mluví, radí se spolu a říkají: „Kdo přijde, kdo mi poví, kdo mi [to] vyloží, kdo mi dá poučení? Kdo přijde, kdo mi řekne, zda byl [na počátku] jeden král, nebo dva?“ „Kdo?“ ptají se. Dobří mluví a nechávají se poučit.

„Dva králové byli, dvě přirozenosti byly utvořeny – král z tohoto světa a král z vnějšku světů. Král z tohoto věku si opásal meč a [nasadil si] korunu z Temnoty. Korunu Temnoty si nasadil na hlavu a do pravé ruky vzal meč. Meč vzal do pravé ruky; stojí tam a zabíjí své syny a jeho synové se zabíjejí navzájem. Král z vnějšku světů si nasadil na hlavu korunu Světla. Korunu Světla si nasadil na hlavu a do pravé ruky vzal Pravdu. Pravdu do pravé ruky vzal, stojí tam a poučuje své syny. Stojí tam a poučuje své syny, a jeho synové se poučují navzájem.“ A tak se stalo.

„Kdo přijde, kdo mi poví, co bylo předtím? Když nebe ještě nebylo rozprostřeno a hvězdy v něm ještě nefigurovaly, když země ještě nebyla zhuštěna a Voda ještě nebyla součástí povrchu země, když slunce a měsíc ještě nepřišly na tento svět, jaká byla tehdy duše?“ „Jaká byla duše?“ ptá se.

Fotografie od Mike na Pexels.com

Uroboros: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica/Mandejské spisy a fragmenty/Mandejci z Iráku a Íránu podle E.S. Dower (gnostické hnutí, které „nemělo“ přežít, a přežilo II.)

Převzatý text + grafika – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován Mandaean Scriptures and Fragments/The Mandaeans of Iraq and Iran by E.S. Dower.

K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)

Archivní poznámky
Jedná se o rozšířený výtah z rané klasické studie o Mandejcích od E. S. Drowera The Mandaeans of Iraq and Iran: Their Cults, Customs, Magic, Legends, and Folklore (Leiden: Brill 1962, reprint vydání z roku 1937). Celá kniha je k dispozici také online v internetovém archivu.

Poznámka česk. editora – článek je velice odborně zpracován a zachází do skutečných podrobností, doporučuji vytrvat do konce, i když se je jednoduché ztratit v dost jiném a zvláštním světě Mandejců. Od roku 1937 se asi hodně v komunitě změnilo, ale tyto poznatky teprve osobně zpracovávám. Pokud máte nějaký kvalitní odborný příspěvek – je jedno v jakém jazyce, prosím napište mi email. Děkuji Josef Š.

The Mandaeans of Iraq and Iran (Mandejci Iráku a Íránu):
Jejich kulty, zvyky, magie, legendy a folklór: Mandae: The Cults, Customs, Magic, Legends, and Folklore by E. S. Drower

Úvod
Dosavadní důkazy, které byly badatelům předloženy, se téměř výhradně omezují na některé mandejské náboženské texty. To vyvolalo mezi teology mnoho předčasných sporů o hodnotě mandejských tradic pro studenty Nového zákona, zejména pokud jde o čtvrté evangelium. Pokud jde o studium Mandejců z první ruky, letmá pozorování cestovatelů a kauzálních pozorovatelů byla povrchní, neboť jde o plachý a tajnůstkářský národ, který neochotně odhaluje svou víru a nevysvětluje své kulty. Petermannův tříměsíční pobyt v bažinách Dolního Iráku představuje jedinou snahu o vědecké studium z první ruky, zatímco Siouffi, jehož vyprávění představuje větší část toho, co je o společenství známo kromě jeho knih, nikdy neviděl obřad na vlastní oči, ale byl zcela odkázán na zprávu odpadlíka Subbiho. Oba tito pozorovatelé zůstali na povrchu a nepronikli do hloubky ducha lidu ani nedospěli k vnitřnímu smyslu kultů.

Pokud jde o arabské pozorovatele, ti byli od nejstarších dob závislí na pověstech a jejich zprávy lze přijmout jen jako takové. Totéž lze říci o nejstarší zprávě, kterou o Mandejcích máme, ze zprávy syrského spisovatele Bar Konai (ve Scholionu, 792 n. l.), jenž píše v duchu kontroverze, a jeho popis tak zahrnuje spíše vnímání Mandejců jako kacířské sekty. Tento spisovatel nám však poskytuje indicie, které zdaleka vyvracejí jeho vlastní zprávu o Mandejcích.

Svědectví arabských autorů se z větší části týkají harranských Sabiánů, národa, u něhož primitivní pohanské zvyky zřejmě přetrvaly až do pozdní muslimské éry. Jeden křesťanský autor tvrdí, že přijali jméno Sabiáni, aby využili tolerance, kterou islám nabídl „lidu knihy,“ pravým „Sabiánům“ neboli Sabbům, z bažin Dolního Iráku. Ve spoustě pověstí, které arabští autoři přinášejí, však leccos nasvědčuje tomu, že Harraniáni měli společné body víry s pravověrnými Mandejci a že vzdělaní Sabiáni z chalífova hlavního města se rozhodli přijmout neoplatónské termíny, když mluvili o svém náboženství, aby svým zásadám dodali punc vzdělanosti a filozofie. Magianismus byl stále živý a nenáviděný a bylo třeba se vyhnout jakémukoli náznaku příbuznosti s perskou vírou. Existenci jména Zahrun u těchto dvorních filozofů lze uvést jako důkaz jejich totožnosti s Mandejci, neboť Zahrun je jedním z mandejských duchů světla, kteří spolu se Šamišem (Šamašem) jezdí ve sluneční lodi po obloze. Bylo pro ně snadné zakamuflovat mazdejské jméno Hormuz, Hirmiz, Hirmis (Ahuramazda) do jména Hermes a prohlásit, že egyptský Hermes je jedním z jejich „proroků.“ Al-Birúní, sám Peršan, pokud necituje z jiných arabských autorů o Harráncích, podává spravedlivý odhad jejich víry:

„Víme o nich však jen to, že vyznávají monoteismus a popisují Boha jako osvobozeného od všeho špatného, přičemž ve svém popisu používají Via Negationis, nikoli Via Positionis. Např. říkají ‚je neurčitý, je neviditelný, nedělá zlo, není nespravedlivý.‘ Nazývají ho Nomina Pulcherrima, ale pouze metaforicky, protože reálný popis je podle nich vyloučen. Vládu nad vesmírem přisuzují nebeskému glóbu a jeho tělesům, která považují za živé, mluvící, slyšící a vidoucí bytosti. A ohně mají ve velké úctě.“ Uvádí, že Zoroaster „patřil k sektě Harranovců.“

Uroboros: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica/ Kurt Rudolph: Mandejské Náboženství (gnostické hnutí, které „nemělo“ přežít, a přežilo)

Převzatý text + grafika – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován Mandaean Scriptures and Fragments/The Mandaean Religion by Kurt Rudolf.

K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)

Archivní poznámky

Toto je vynikající přehled mandejského náboženství od Kurta Rudolpha, napsaný pro Encyclopædia Iranica (kde najdete čtyři vynikající články o mandejské historii, náboženství, jazyce a kultuře). Podobné, ale rozsáhlejší zpracování této látky najdete v knize Kurt Rudolph, Gnosis: The Nature and History of Gnosticism (Harper, 1987), str. 343-366.

Kurt Rudolph – MANDEJSKÉ NÁBOŽENSTVÍ

Gnosis The Nature and History of Gnosticism

Hlavním znakem Mandejců je časté rituální používání (tekoucí) vody (při křtu a rituálním očišťování); dalším znakem je vlastnictví bohaté literatury v jejich vlastním východoaramejském jazyce a písmu, „mandejštině“ (viz níže, oddíl v). Mají své vlastní kněze a bohoslužebná centra (Mandi), vedle nichž (nebo na jejichž místě) byla v poslední době vybudována kulturní centra, zejména v neorientálních oblastech. Jejich nauky (teologie, mytologie) se soustřeďují v rámci dualistické životní filozofie (světlo ~ tma; duše ~ tělo), odvozené z gnóze pozdní antiky.

Vlastní označení: „Gnóze.“ Podle mandejských pramenů jsou nejstarší sebeoznačeni: „vyvolení spravedlnosti“ (bhiri zidqa) a „strážci“ nebo „držitelé“ (naṣuraiyi), tj. tajných obřadů a vědění. Slovo „mandejský“ (mandaiyi) odkazuje na starověký termín manda „poznání“ nebo „gnóze,“ a znamená tedy „gnostický,“ ale dnes označuje „laiky“ na rozdíl od kněží (tarmidi „žáci“) a „zasvěcenců“ (naṣoraiyi). V moderní době pro ně tento termín stále častěji používá západní vědecká tradice. Předtím je portugalští katoličtí misionáři v 17. století nazývali „učedníky Jana Křtitele“ a pod tímto názvem nebo jako „jáhni“ byli známí v evropské literatuře až do 19. století. Ve skutečnosti považovali Jana Křtitele pouze za jednoho ze svých proroků či kněží; proto se jim dnes občas říká „následovníci Jana Křtitele.“ Muslimové jim dali jméno ṣābeʾun, „Sabiáni“ (v moderní arabštině ṣobba), známé z Koránu (2,62; 5,69; 22,17) a rané arabské literatury. Toto označení jim umožnilo patřit k „lidu knihy,“ který je islámem tolerován (viz také „Ṣābiʾa“, v EI2). Původní význam tohoto slova je pravděpodobně „křtitelé, baptisté“ (z aramejského kořene ṣeba, „ponořit, pokřtít, omýt“).