INFORMATION – THIS POST IS IN CZECH AND ENGLISH
První Gnostický Apoštolský list – červen 2022
Stojím před kazatelnou ve virtuálním sboru. Ne, ta kazatelna není fyzická, třeba ze dřeva (jak jsem ji znával ve svém křesťanském ortodoxním sboru), a nedá se za ní skutečně stoupnout, ale já přesto v té úžasné představivosti si za ní stoupám. A jelikož jsem už za kazatelnou stál, a mluvil kdysi k živým lidem, tak právě teď si představuji několik obličejů těch, které jsem skutečně znal a oni mi tehdy v tom reálném křesťanském sboru naslouchali. Jenže tehdy jsem byl ortodoxní, držel jsem co chvíli Bibli v ruce a četl z ní, a pak ji vždycky odložil na pult kazatelny. Četl jsem vždy to, co mě oslovilo, a vím, že, že to co mně kdysi takto oslovilo s křesťanské Bible mělo svůj smysl. Četl jsem ty pasáže s neomylného Písma rád, byl jsem někdy šťastný, že já teď mohu přispět k tomu, abychom se společně se všemi, kdo ve sboru v tu neděli byli posunuli k Živoucímu Kristu a něco se od něj společně naučili. Třeba nelhat, nebo nepředstírat, nebo si otevřeně Písmo přečíst a vyjmenovat všechny pasáže ve kterých to údajné Písmo (se vší jeho neomylností a nezpochybnitelnou dokonalostí) místo lásky a naděje křičí děsivě o pomstychtivosti, vraždění, nebo sázce starozákonního Boha a Satana o Joba a další podobné šílené příběhy. Já jsem se pořád v mysli ptal, mnoho roků, co mám dělat s těmi všemi příběhy, které místo lásky, naděje, pravdy a povzbuzení spíše ve mně vyvolávaly přímý strach, depresi, děsuplnou obavu se šíleného božstva, který dokáže na jednom místě mluvit o lásce, a v další pasáži poručit svým lidem (nad kterými bedlivě dohlížel), aby v jeho jménu ničili, bořili a zabíjeli. Nikdy jsem se s tím nesrovnal, a nikdy jsem od nikoho, když už jsem našel odvahu se zeptat nedostal žádnou smysluplnou odpověď, jen, a ona mi to moje sestra v Kristu odpustí, když myslím na Věrušku, že to pochopím později, až tomu dorostu, nebo až bude Bůh chtít. Jenže jsem nedorostl, ať jsem všechny ty šílené pasáže četl ze dvanácti úhlů pohledu, a hledal jiná vysvětlení, a nic. A Bůh taky nic, mlčel, jakoby se styděl tehdy za to, že nedokáže mně obyčejného věřícího přesvědčit. Tehdy jsem ovšem netušil, že Písmo, tedy Bible skládajícího se ze Starého a Nového zákona je spíše ve většině dílem Demiurga, falešného stvořitele a řemeslníka, který tak nějak všechno (na co dosáhla jeho ruka) – Bibli i Universum poskládal na výsledek 70% dobrého a méně dobrého, a na 30% Chaosu, který neměl s mým chápáním tehdy moc společného. Ten poměr mě dostihl později, protože docházelo často k tomu, kdy jsem si ve svém soukromí nedokázal lhát o všech děsivých pasážích, a ani se mi nedařilo najít na ně smysluplnou odpověď.
A tak jsem na té kazatelně tehdy stál a virtuálně stojím i teď a tentokrát nemluvím, jen k dvaceti nebo třiceti lidem, ale možná ke stovce lidí, co budou chvíli chtít naslouchat. Stojím za kazatelnou a říkám sám za sebe, bez posvěcení jakýmkoliv božstvem mluvit, že je potřeba hledat pravdu, ne pravdu s malým p, ale Pravdu s velkým P. Stejně tak je potřeba hledat lásku, ne s malým l, ale Lásku s velkým L. A takto bych mohl pokračovat i v dalších vlastnostech, a říkat všechno, co si myslím otevřeně a naplno. Nemusel bych se stydět, že nepředstavuji Bibli jako neomylné a neprozkoumatelné – nezpochybnitelné Boží Slovo, ale naplno bych jednu po druhé vyjmenoval všechny pasáže, které jsou nejen děsivé, nejen odpudivé, ale hlavně nelidské. Stejně tak bych opakovaně četl mé oblíbené pasáže a dostal bych se k tomu, že božstvo Starého zákona, tedy JHVH není v žádném případě Otcem Ježíše Krista, a naopak to bylo tak, že ten starozákonní Bůh využil všechno čím Ježíš Kristus prošel až do svého nanebevzetí, a využil to tak, že si udělal s Ježíše Krista svého syna a takříkajíc tím adoptoval to, co Ježíš Kristus učil i co předkládal lidem o svém skutečném Otci, nikoli o JHVH.
Ano, nakonec bych křičel, jako už křičel Markión ze Sinopé, že skutečný Otec, tedy skutečný dobrý Bůh, kterého zjevil Syn a my se v něm setkali s Bohem nemá nic společného s božstvem – řemeslníkem a Demiurgem Starého zákona. Na té tehdejší kazatelně bych to, co jsem teď napsal nemohl nikdy říct, nemohl bych se ani přiblížit k bodu, kdy bych rozporoval Starý zákon a za jistý druh „šílenství,“ které by ze mně při kázání promluvilo, bych byl okamžitě prohlášen za kacíře (což se mi nakonec stejně dostalo), ale ne za kázání, ale básnickou sbírku, kterou jsem psal i o svých mystických cestách za skutečným Bohem.
Gnosticismus/Gnosticism 