Uroboros: (7) The Limits of the Construct – films The Lawnmower Man and Nirvana [Copyright ©]

„Do you know what it’s like when I die? I sit there and wait to start again, it’s killing, the tension, the fear of starting again, no desire, just staggering between life and death, it’s like death in your world, they get a big blow and then they watch life slip away, they get lazy, you know, like tied up, then they lose the will to start again. It’s gone. And so as pretty slowly life stops and their thoughts turn elsewhere they find no reason to stay here, bored to tears, so they have to get new strength, resolve and start a new life, that’s what you should do, find the strength to free Lisa, let her go.“ (Movie: Nirvana (1997) http://www.imdb.com/title/tt0119794/)

Movie: Nirvana (1997) http://www.imdb.com/title/tt0119794/

When I read Joshua Clover’s The Matrix, I came across a strange title right at the beginning, which I borrowed for the title of the next (originally second) installment in my relentless search for a religious and spiritual message, a myth deeply hidden in the filmmaking of our time. This term, The Limits of Construct, encompasses films in which the hero or heroes encounter an Artificial Virtual or Construct Reality and are trapped in strange worlds. Writing about these films and their message is a familiar path for me, a path I have walked with the heroes in the solitude of my personal quest. I know them, and they know me, and I know them and they inspire me even now. They have become my friends, regardless of their [artificial] existence. With each film we visit [an alternate world] that exists in itself. My first journey into virtual reality was taken in the 1990s with the film The Lawnmower Man, with which I first stepped into the world behind the mirror, a world where anything was possible, I liked the main character, a hated gardener with less intelligence, despised by his surroundings. I understood his enthusiasm and saw myself in his place as I merged with virtual reality. I discovered a new world, a world to come, a world of virtual reality. This virtual world was something I had anticipated as a scifi fan, I looked forward to the virtual reality that would soon permeate our [real world].

source: Joshua Clover – The Matrix (An attempt to decode the Wachowski sisters‘ famous film, which plays with the biology of its characters and audience, creating a difficult-to-penetrate complex of images and practices borrowed from other media. Joshua Clover, however, explores the film not only as an interesting cinematic experiment but also as a philosophical statement that points to the consequences of the direction of modern civilization).

Movie: Nirvana (1997) http://www.imdb.com/title/tt0119794/

Movie: Nirvana (1997) http://www.imdb.com/title/tt0119794/

Uroboros: (8) Cyberpunk/Mytologie v seriálu Caprica: Probuzení do tvrdé reality [Copyright ©]

Když jsem zaslechl, že se blíží nový sci-fi seriál, který bude spin-off k seriálu Battlestar Galactica, nevěděl jsem z počátku co očekávat, nyní po první ukončené sérii tohoto seriálu už vím, že je možné pojmout příběh vzniku a vývoje Cylonů tak, že otevřeme znovu třináctou komnatu, což tvůrce seriálu dle mého mínění udělal dokonale. Tvůrce seriálu tedy vytvořil alternativní živý lidský uvěřitelný svět ukazující minulost před pádem dvanácti kolonií a nám (divákům) umožňuje přímo prozkoumat v tomto alternativním světě nové možnosti – bez zadních vrátek, bez uhlazujících scén, které potěší lidskou duši. Je nám naopak nastaveno reálné zrcadlo, ve kterém můžeme pochopit i svoji vlastní (alternativní) realitu. Ten, kdo tedy skutečně navštíví jako divák město Caprica City před pádem dvanácti kolonií, nalezne nejenom splněné sny, ale i dobře schované noční můry o vývoji nejen Caprické civilizace, ale i naší civilizace.

Photo by Alesia Kozik on Pexels.com

Uroboros: (8) Svět seriálu Battlestar Galactica [Copyright ©]

Vše co se stalo, stane se i znovu. Omnia illa, et ante fiebant, omnia et rursus fient.

Gaius Baltar

Zrcadlo, které před nás postaví seriál nebo film z fantastickým námětem může ukazovat skryté obavy, myšlenky, utajené představy, bolesti skryté hluboko v archetypu naší vlastní současnosti, je to zároveň i nastavené zrcadlo nám samým, je to hloubková sonda do naší vlastní třinácté komnaty, do třinácté komnaty celého lidstva. Někteří mohou namítnout, že seriál nebo film nemůže představit skutečné lidské osudy, skutečné lidské chování v mezních situacích. Je to ale chyba, kvalitu každého seriálu nebo filmu, jeho skutečné vnitřní poselství, jeho jádro sděluje předkladatel námětu, je to jeho kvalita práce, která může předat modernímu člověku vnitřní mýtus, vnitřní poselství schopné transformovat a kultivovat divákovu mysl.

Není možné tvrdit, že moderní doba nemá svoje vlastní proroky, svoje vlastní vizionáře, svoje myslitele. Pravdou je, že dnešní prorok povolaný ukázat pomocí příběhu vlastní vizi nastavuje divákovy skutečnou tvář mýtu moderní formou podobenství, příběhu ztvárněnému ve filmové vizi. V naší době je ale dobré předat to podstatné, stejně jako v dobách minulých zásadně pouze v podobenství, příběhu. Ten kdo skutečně naslouchá, nemůže přehlídnout náznaky, události, připomínky, realističnost lidského rozhodování ať chybného nebo správného. Je to o konfrontaci, o přijmutí postav příběhu za svoje vlastní alternativní ega, je to o reálném splynutí a prožití skutečného příběhu, vždyť jen tímto splynutím se stáváme účastníky takového příběhu, rozhodujeme se a žijeme s postavami od začátku až do konce příběhu, hledáme paralely a vyhodnocujeme. A pokud má příběh takový dopad na nás, jsme konfrontováni a musíme jednat ve svých vlastních životech podobně.

Photo by Mike Navolta on Pexels.com

Uroboros: (7) Hranice konstruktu – filmy Trávníkář a Nirvána [Copyright ©]

„Víš jaké to je když zemřu? Sedím tam a čekám až zase začnu, je to ubíjející, to napětí, ten strach zase začít znovu, bez touhy, jen se potácet mezi životem a smrtí, je to asi stejné jako smrt ve Vašem světě, dostanou pořádnou ránu a pak se dívají jak život uniká, už jsou líní, víš, jakoby svázaní, pak ztratí vůli začít znovu. Je to pryč. A tak jak pěkně pomalu život ustává a jejich myšlenky se obracejí jinam nenacházejí už žádný důvod zůstávat tady, znudění k pláči, tak musí nabrat novou sílu, odhodlat se a začít nový život, to bys měl udělat, najít sílu osvobodit Lisu, pustit ji.„

Když jsem si přečetl knihu Joshua Clover: Matrix narazil jsem hned na začátku na podivný název, který jsem si vypůjčil do názvu dalšího (původně druhého) dílu svého neúnavného hledání náboženského a spirituálního poselství, mýtu hluboko schovaného ve filmové tvorbě naší doby. Tento výraz Hranice konstruktu zahrnuje filmy v nichž hrdina nebo hrdinové se setkávají s Umělou virtuální nebo konstrukční realitou a jsou uvězněni v podivných světech. Psát o těchto filmech a jejich poselství je pro mě známou cestou, cestou, kterou jsem s hrdiny ušel v osamocení svého osobního hledání. Znám je a oni znají mě, znám je a inspirují mě i v současné době. Stali se mými přáteli, bez ohledu na jejich [umělou] existenci. S každým filmem navštěvujeme [alternativní svět] který existuje sám o sobě. Na první cestu do virtuální reality mě zavedl v devadesátých létech film Trávníkář [The Lawnmower Man] se kterým jsem poprvé vkročil do světa za zrcadlem, do světa, kde bylo možné všechno, měl jsem rád hlavního hrdinu, nenáviděného zahradníka s menší inteligencí, opovrhovaného svým okolím. Chápal jsem jeho nadšení a viděl jsem sám sebe na jeho místě při splynutí s virtuální realitou. Objevil jsem nový svět, svět který přichází, svět virtuální reality. Tento virtuální svět jsem jako fanda do scifi očekával, těšil jsem se na virtuální realitu, která brzy pronikne do našeho [reálného světa].

zdroj: Joshua Clover – Matrix (Pokus o dekódování proslulého snímku sester Wachowských, který si zahrává s biologií svých postav i diváků a který tvoří těžko prostupný komplex obrazů a postupů, vypůjčených z jiných médií. Joshua Clover však nezkoumá film jen jako zajímavý filmový experiment ale i jako filosofické sdělení, které poukazuje na důsledky směřování moderní civilizace).

film Nirvana

Uroboros: (6) film Inception [Počátek] – cesta za hranice snů (mýty se znovu a znovu opakují) [Copyright ©]

„Poslyš, něco bys o mě měla vědět. O vnuknutí. Myšlenka je jako virus. Parazit. Vysoce nakažlivá. Vyroste z malého semínka. Buď tě definuje, nebo zničí. I ta nejmenší myšlenka, jako „tvůj svět není skutečný“, může změnit úplně všechno. Jsi si tak jistý svým světem. Myslíš, že je to pravda? A nebo je stejně tak ztracený, jako jsem byla já? Už nevím, co je reálné. Že náš svět není skutečný. A smrt je jediné východisko. Čekáš na vlak. Na vlak, který tě odveze daleko. Doufáš, že tě odveze kam chceš. Nemůžeš si být jistá. Ale nezáleží na tom. Řekni mi proč! Protože budeme spolu! Měl jsem vědět, že myšlenka bude růst dál. Když se vrátila do reality. Dál věřila, že svět není skutečný. A smrt je jediné východisko.“

Ne, tato hranice nikdy zatím nepadla. Proč právě nyní (21) let od uvedení filmu Matrix? Proč právě nyní dostáváme možnost se ponořit hluboko do dalšího filmového zpracování mýtu o rozkladu našeho vnímání reality? (Film vznikl v roce 2010 a stejně dále inspiruje). Film Inception nyní představuje další krok k pochopení hloubky nebezpečných myšlenek, tento krok nás zavede mezi nebezpečné stopaře významu a hloubky skrytého světa snů. Ne, není to jen komerční příběh, je sice vizuálně nový, je sice postavený na známých hereckých tvářích, ale svým vnitřním obsahem přesahuje až tam, kam vykročil před 11 lety film Matrix a jako každý staronový mýtus vyvolává nové otázky, na které si musí každý odpovědět sám.

Příběh je velice prostý: Dom Cobb (Leonardo DiCaprio) je zkušený zloděj, absolutní špička v nebezpečném umění extrakce: krádeže cenných tajemství z hloubi podvědomí během snění, kdy je mysl nejzranitelnější. Cobbova extraktorská vzácná schopnost z něj učinila vyhledávaného hráče v zákeřném světě korporátní špionáže, ale také z něj udělala uprchlíka a stála ho všechno, co kdy miloval. Teď dostane Cobb šanci na vykoupení. Tato poslední akce mu může vrátit normální život, ale jen pokud se mu podaří provést nemožné – vnuknutí základní myšlenky. Místo dokonalé krádeže musí Cobb a jeho tým specialistů zvrátit běh věcí. Jejich úkolem není myšlenku ukrást, ale vnuknout ji. Pokud uspějí, půjde o dokonalý zločin. Ale ani sebelepší plánování a odborná znalost je nemůže připravit na nebezpečného nepřítele, který nejspíš předvídá každý jejich krok. Nepřítel, kterého mohl čekat jen Cobb. Uznávaný režisér Christopher Nolan natočil velmi dobrý sci-fi akční snímek „Počátek“, který vás zavede do intimního, nebezpečného a nekonečného světa snů.

Uroboros: (5) film Matrix jako nejčernější dotek probuzeného (novo) gnostika [Copyright ©]

Ne, není to jenom film, nezkoušejte mi to vnutit. Je to poselství, které zavede člověka hluboko do králičí nory. Matrix je přímým odrazem skutečnosti? Odrazem plným chladu a kruté reality? Co když je to svět, kterému na Vaší existenci nezáleží?

Psát o Matrixu, psát o jeho poselství, znamená znovu vykročit na cestu do neznáma. Někomu se může zdát, že je to už stokrát, tisíckrát prozkoumaná cesta. Tolik článků, recenzí, tolik sepsaných knih, kterým dal Matrix šanci spatřit světlo světa. Tolik nadějí a očekávání, tolik podnětů a otázek které Matrix vyslovil. Jsou tu skutečné a nepříjemné otázky, dají se najít na ně skutečné odpovědi? Je ještě šance najít neobjevené vnitřní poselství filmů série Matrix a Animatrix? Je vůbec důležité jít za příběh Matrixu jako pouhého komerčního filmu? Matrix se nedá ale odehnat pryč, nedá se říci, že za deset (už více než dvacet) let už po vzoru mnohých filmů odešel do filmového důchodu, tento film se na rozdíl od jiných filmů stal [určitým kultem]. Druhým významem je také, že se stal hlubokým poselstvím [pro dost významný počet lidí], pro které je zdrojem poznání, gnóze vycházející z hloubi pocitů na temné spirituální cestě, pro kyberpunkery, kteří oddělili komerční jádro filmu od vnitřního poselství motivující jejich jednání a vnímání [v Poušti naší Reality].  

Co když svět není tím, čím se zdá, ale pouze nápaditou a důmyslnou hrou, která nám má zabránit vidět pravdu: že lidstvo je zdrojem potravy pro skryté bytosti, které ovládají všechny naše myšlenky, touhy a činy? Že „sdílená realita“ je pouhý snový svět, tvořený šesti miliardami názorů, které se všechny víceméně shodují na tom, že je to svět „skutečný“?

Matrix je Neovým reálným světem konce dvacátého století, kde prožívá svůj život, je to zároveň i náš konec dvacátého století tak, jak ho známe my sami, svět, který je odrazem přítomné kruté reality, svět podivné směsi vlastního uspokojení, svět, který nezná dopad 11. září 2001, svět žijící v klidu, jenž byl tolik pohodlný na konci dvacátého století, svět euforie z dočasného období klidu a období světa bez války. Neo žije ve světě před bouří Reality, kterou jsme poznali později, [co mu tedy vlastně chybí?]. Neo je [dokonalý vzor kyberpunkera] uzavřený před světem tam venku, za svým osobním rozhraním PC, je to posel hluboké samoty uprostřed světa [plného živých lidí], který žije [v Poušti naší reality].

Neo žije ve světe, kde [originalita, nápad, jedinečnost, rozdílnost] jsou udušeny v suchopáru kybernetické pouště. Je nepřípustné se lišit, je nepřípustné vyslovovat nové myšlenky, narušování není také povoleno, spánek je součástí snového světa, [ničím jiným vlastně Matrix ani není, svět snů]. Z pohledu Nea je to [svět dusící skutečný život, svět nařízení, zákazů a příkazů a nalajnovaných životů] podle vzorce narození, dětství, škola, střední škola, vysoká škola, škola života, nudné zaměstnání, falešné vztahy, naprogramovaný partner či partnerka dle vzoru, práce, manželství a smrt, to jsou ukazatele skutečného života, je to jasná neporušitelnost celistvého směřování, uzavřeného koloběhu myšlení. Odbourávat rutinu v myšlení, narušit ji, být jiný? To už vyžaduje vysoký stupeň odvahy. Musíme mít na paměti, že červená pilulka nás bude stát všechny iluze, jasně definované moudro, falešné a dogmatické vidění světa.