Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován The G. R. S. Mead Collection – ECHOES FROM THE GNOSIS. K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)
Sbírka G. R. S. Mead
OZVĚNY GNÓZE
1906
OZVĚNY GNÓZE
Pod tímto obecným názvem nyní vychází řada drobných svazků, které čerpají z mystických, teosofických a gnostických spisů starých lidí nebo z nich vycházejí, aby stále se rozšiřujícímu okruhu těch, kdo mají tyto věci rádi, usnadnily poslech některých ozvěn mystických zkušeností a iniciačních nauk jejich duchovních předků. Je mnoho těch, kteří milují život ducha a touží po světle gnostického osvícení, ale nejsou dostatečně vybaveni k tomu, aby mohli studovat spisy starých z první ruky nebo aby mohli bez pomoci sledovat práci učenců. Tyto malé svazky mají proto sloužit jako úvod do studia obtížnější literatury tohoto oboru a zároveň doufáme, že se pro některé, kteří o gnózi dosud ani neslyšeli, stanou odrazovým můstkem k vyšším věcem.
G. R. S. M.
Odkazy v tomto svazku se vztahují k nedávno vydanému dílu – Největší Hermés: Gnóze a helénistické teosofii. Being a Translation of the Extant Sermons and Fragments of the Trismegistic Literature, with Prolegomena, Commentaries and Notes, 3 vols. (Londýn, 1906).
GNÓZE MYSLI
Již dlouho trávím většinu svého času ve světě velké krásy myšlenek a čistoty citů, který vytvořila oddanost a inteligence jednoho z mnoha teosofických bratrstev starověkého světa. Nazývali se žáky Herma Trismegista a o své víře někdy hovořili jako o Náboženství mysli. Předcházeli vzniku a prvním stoletím křesťanství a byli jeho současníky a žili v Egyptě.
To, co zbylo z jejich písem a co lze z jejich snažení vyčíst, bylo nedávno zpřístupněno v anglickém jazyce, a to takovým způsobem, že jsem byl schopen reprodukovat jejich myšlenky a interpretovat je. Práce mnoha měsíců je u konce, úkol reprodukce je splněn a ozvěna gnóze Herma Trismegista zaznívá napříč staletími pro anglické uši v plnějším rozsahu než dříve a doufám, že i ve větší srozumitelnosti.
Není to žádná maličkost – tato gnóze desetitisíckrát znásobeného Herma Trismegista, jak ho v extázi nadšení nazývá Zosimus; jejím základem je totiž jediná Láska k Bohu, snaží se vycházet z Pravé filosofie a čisté vědy o přírodě a člověku a je vskutku jednou z nejkrásnějších forem gnóze věků. Je plná Moudrosti (Theosophia) a Uctívání (Theosebeia) v harmonii – je to Náboženství mysli. Na svém počátku je Náboženstvím, pravou zbožností a zbožností a uctíváním, založeným na správné činnosti a pasivitě Mysli, a jeho cílem je Gnóze věcí-jsoucích a Cesta Dobra, která vede člověka k Bohu.
Nárokuji si snad příliš mnoho na Gnózi Herma Trismegista? Pouze opakuji to, co učí svými vlastními slovy (či spíše slovy svých žáků) převedenými do naší řeči. Nárok si dělám na gnózi, nikoli na formy jejího vyjádření, které používají její žáci a posluchači. Všechny tyto formy vyjádření, mnohá kázání či posvátné promluvy žáků této Cesty jsou pouze prostředky, které mají lidi přivést ke Gnózi; nejsou Gnózí samotnou. Je pravda, že mnohé z toho, co je zde předneseno, se mi zdá být velmi krásně vyjádřeno a potěšila mě nejedna myšlenka a věta, kterou nám tito bezejmenní spisovatelé a myslitelé před dávnými lety předali v krásném řeckém jazyce; to vše je však jako šat, který zakrývá vše krásnou přirozenou podobu a slávu Pravdy.
Důležité je, že všichni tito theosofové trismegistické tradice prohlašují jedním hlasem – sladkým hlasem, který s sebou nese přesvědčení uvnitř, pro pravé poznání v naší nejhlubší duši – že existuje Gnóze a Jistota, plná a nevyčerpatelná, bez ohledu na to, jak kolem nás pochybující mysl, názor, falešná mysl spřádá svá kouzla protikladných zdání.
Když tedy vidím, že mám nyní na mysli mnoho z toho, co bylo napsáno o tomto Náboženství mysli, rád bych o něm uvedl několik myšlenek, jak se mi vybaví, jeden či dva dojmy, které mi vrylo do paměti rozjímání nad krásnými kázáními učedníků Mistra mysli. Především bych chtěl říci, že považuji za velkou výsadu, že mi bylo Bohy dovoleno být alespoň malým pomocníkem těchto krásných věcí; neboť je vskutku velkou výsadou a vysokou ctí, když je člověku dovoleno jakýmkoli způsobem pokročit v přípravě na odhalení krás gnóze v srdcích svých bližních, a to i tak bezvýznamným způsobem, jako je překlad a komentování toho, co již před staletími ve větší kráse vyložily větší mysli. Pocit, že tak příjemný úkol byl dán Boží Prozřetelností jako oddech na cestě (abychom použili Plotinův výrok). A tak, jako při všech posvátných úkonech, začínáme chválou a vděčností Bohu, jak nás učí Hermes.
Kdy však (vmísí se do toho Mistrův žák) existuje čin, který není posvátný pro toho, kdo je „člověkem,“ a ne „průvodem Osudu“? Ten, kdo přichází k sobě, kdo se z nevědomí a mrtvého začíná vracet k vědomí a povstává k životu, sebeméně posvěcuje každý svůj čin pro stále hlubší uskutečňování tajemství své božské přirozenosti; neboť nyní už není embryem v lůně, živeným ve všem Matkou Duší, ale člověkem-nově narozeným, dýchajícím svobodnějšího ducha většího života, kosmický vzduch Otce-Mysli. A tak je třeba, aby každý úkon a funkce těla byly zasvěceny Duši a Mysli; poutník na této Cestě by se měl bez ustání modlit tím, že každý svůj úkon věnuje svému Bohu; myslet při jídle: Jako toto jídlo živí tělo, tak ať Chléb moudrosti živí mysl; nebo při koupání: Jako tato voda očišťuje tělo, tak ať Voda života oživuje mysl; nebo při zbavování těla nečistot: Jako tyto nečistoty odcházejí z těla, tak ať odejde z mysli odpad názorů!
Ne však, aby si myslel, že něco je samo o sobě nečisté nebo obyčejné, neboť vše je z božské podstaty a mateřské hmoty; to už ve svém srdci ví, ale jeho nižší údy ještě nejsou sepnuty ve správné harmonii; jsou ještě rozhozené, nejsou soustředěny v dokonalém celku. Zatím vidí věci jen z jednoho úhlu pohledu; ještě si neuvědomil, že Bod je všude a že pro všechno existuje úhel pohledu, odkud je to pravdivé, správné, krásné a dobré. Tímto všeobjímajícím úhlem pohledu je jediný smysl, všesmysl, zdravý smysl, smysl inteligence, v němž jsou smyslové a rozumové totožné a nikoli oddělené. Je to malá mysl, mysl v člověku, osudová prozřetelnost, která vytváří vnější dualitu; Velká mysl ví, že vnějšek a vnitřek jsou dvojjediné, že se samy podmiňují a doplňují, jedno v druhém a zároveň bez druhého.
V tomto Náboženství Mysli neexistuje protiklad srdce a hlavy. Není to kult pouhého intelektu, není to kult pouhého citu; je to Cesta oddanosti a gnóze nerozlučně spojená, pravý posvátný sňatek duše a mysli, života a světla, nevýslovné spojení Boha Matky a Boha Otce v Božském člověku, Logu, Samotném zrozenci Tajemství mystérií, Všem a Jednom – Nevýslovnosti a Účinnosti věčně v současném činu a vášni.
A pokud bys namítal, že slovo Mysl vylučuje jiná jména stejné důstojnosti, věz, že i o tom znovu a znovu hovořili žáci Herma Trismegista.
On nemá žádné jméno, neboť je Jediný z mnoha jmen, ne, je Jediný ze všech jmen, neboť je samotným Jménem i vším ostatním a není nic, co by nebylo On. Není ani Jediný, ačkoli je Jediný a Jediný, neboť je Vším a Ničím, pokud něco takového jako nic může existovat.
Gnosticismus/Gnosticism 