Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován Herbert Christian Merillat kniha The Gnostic Apostle Thomas: „Twin“ of Jesus Chapter 23/Gospel of Thomas. K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)
Poznámka editora – v češtině je zdarma Tomášovo evangelium dostupné zde – (SPIS) – Převzato s gnosis9.net – text gnostického Tomášova evangelia nebo zde – Tomášovo evangelium – zdrojové stránky Gnosis9.net – text i ke stažení na webu gnosis9.net a v angličtině zde – The Gospel of Thomas.
TOMÁŠOVO EVANGELIUM – GOSPEL OF THOMAS
GNOSTICKÝ APOŠTOL TOMÁŠ: KAPITOLA 23
Jednoho prosincového dne roku 1945 hledali dva egyptští rolníci daleko v údolí Nilu místní odrůdu drobivé dusíkaté horniny, která se používá jako hnojivo. Uprostřed suťoviska na úpatí skály ohraničující údolí narazili na velkou, asi metr vysokou nádobu ukrytou za balvanem. Uvnitř našli sbírku starobylých knih vázaných v kůži nebo kodexů. Místo, kde byly knihy nalezeny, se nachází několik kilometrů od místa, kde stával raný klášter založený zakladatelem křesťanského mnišství v Egyptě Pachomiem. Nag Hammádí, nedaleká vesnice, dala této pozoruhodné sbírce jméno.
NÁLEZ U NAG HAMMÁDÍ
Mohammed Ali, jeden z nálezců, zabalil knihy do tuniky a odvezl je domů na svém velbloudovi. Byl zapleten do krevní msty mezi klany; jeho otec, noční hlídač, předtím zabil vetřelce na poli, které hlídal, a příbuzný mrtvého muže zabil Alího otce. Mohamed Alí se svými bratry na oplátku rozsekal k smrti vraha svého otce a snědl jeho srdce.
Otec jejich oběti byl místní šerif. V okolí byl cizincem a mezi místními sedláky neoblíbený, a proto odmítl svědčit proti vrahům svého syna. V době literárního nálezu byl však Mohammed Ali bedlivě sledován policií a v jeho domě se často hledaly zbraně. Rozhodl se, že starověké knihy, které právě objevil, budou bezpečnější u místního koptského kněze, jehož švagr, potulný učitel, odvezl jednu knihu do Káhiry a ukázal ji úřadům zabývajícím se starožitnostmi.
Následující čtvrtstoletí byla sbírka různě rozptýlena. Matka nálezce použila část jednoho kodexu jako podpal pro svůj oheň na vaření. Většina knih se dostala do rukou oportunistických obchodníků. Jeden důležitý kodex se dostal k psychologovi Carlu Jungovi do Švýcarska. Egyptská vláda je nakonec všechny shromáždila pod jednou střechou, v Koptském muzeu v Káhiře. Rivalita mezi učenci různých národností, francouzsko-britsko-izraelská invaze do Egypta po Násirově znárodnění Suezského průplavu, Násirovo odhodlání zbavit se cizích kulturních vlivů – to vše dohromady oddálilo společný přístup k reprodukci a překladu kodexů. Nakonec bylo zorganizováno mezinárodní úsilí pod záštitou UNESCO a Egypta a pod vedením amerického vědce Jamese Robinsona. Tento tým dal vědcům k dispozici faksimile textů. Začaly se objevovat překlady do moderních jazyků. Pro studenty Nového zákona to byl nález důležitější než mnohem známější nálezy v Kumránu v Palestině, tzv. svitky od Mrtvého moře.
Knihovna z Nag Hammádí se skládá z padesáti dvou textů neboli „traktátů“ napsaných v koptštině na papyru a shromážděných ve třinácti svazcích, z nichž dvanáct má samostatné kožené vazby. Čtyřicet z těchto textů bylo dosud moderním badatelům neznámých. Většina spisů je gnostického charakteru. Útržky papíru nalezené ve vazbě osmi kodexů nesou data, která naznačují, že knihy vznikly v polovině čtvrtého století, a přinejmenším jeden z nich zjevně pochází z kláštera. Snahy o přesnější datování knih pokračují. Obecně lze říci, že sbírka pochází přibližně z poloviny čtvrtého století. Koptské texty mohly být o mnoho let starší a originály (pravděpodobně psané řecky nebo aramejsky), z nichž byly pořízeny koptské překlady, mohly být ještě starší.
Původ sbírky zůstává do jisté míry spekulativní, ale celkové prostředí lze rekonstruovat se značnou jistotou. Theodosius, římský císař v Konstantinopoli na konci 4. století, byl odhodlán vymýtit pohanství a křesťanské skupiny, které tehdejší biskupové považovali za kacířské. Křesťané, kteří byli dlouho obětí pronásledování, se nyní ocitli na opačném konci hůlky. Církve, které se těšily císařské ochraně, se nyní snažily ničit spisy, které nebyly v souladu s jejich názory.
Ke konci století se Alexandrie stala zvláštním cílem horlivosti lovců kacířů. (Jejich hlavním zájmem byla v té době ariánská hereze, která tvrdila, že Ježíš je sice božský, ale není roven Otci). Kolem roku 391 zničili římští vojáci Serapidův chrám v Alexandrii. Znovu vyplenili a spálili slavnou alexandrijskou knihovnu. V roce 367 alexandrijský biskup Atanáš ve svém výročním velikonočním listu církvím odsoudil heretiky a jejich „apokryfní knihy, kterým přisuzují starobylost a dávají jim jména svatých.“ Vyjmenoval knihy, které měly tvořit novozákonní kánon: „Pouze v těchto knihách se hlásá učení o zbožnosti. Ať k nim nikdo nic nepřidává ani z nich nic neubírá.“ Představený pachomiánských klášterů nechal dopis přeložit do koptštiny.
V tomto století Epifanius prohlásil, že z Alexandrie vyhnal osmdesát libertinských gnostiků. Ve stejném nebo následujícím století varoval egyptský křesťan jménem Šenut před apokryfním evangeliem: „Jsou někteří, kteří vás chtějí zmást a mění Kristovo evangelium… Ten, kdo říká ‚já vím,‘ protože čte apokryfní knihy, je velký ignorant.“
Můžeme předpokládat, že mniši gnostického zaměření daleko na Nilu podniknou kroky, aby zachránili své vlastní knihovny před lovci herezí. V každém případě nějaká skupina ukryla impozantní sbírku knih, převážně gnostického charakteru, do velké nádoby a umístila ji do jeskyně ve skále – pravděpodobně do faraonovy hrobky, která byla již dávno předtím vyrabována. Tam ležela šestnáct století, dokud ji neobjevili bratři Aliové. Někteří studenti těchto záležitostí, kteří předpokládají, že pachomiánské kláštery byly neochvějně ortodoxní, se domnívají, že mniši se pohřbíváním zbavovali kacířských děl. V době, kdy byly tyto kodexy ukryty, však byly v kůži vázané kodexy vzácné a vzácné a zničení spálením nebo jiným způsobem, nikoliv uchování ukrytím, bylo obvyklým způsobem, jak se vypořádat se spisy považovanými za nepřijatelné. Pohřbít znamenalo zachránit.
Až do doby nálezu v Nag Hammádí pocházela většina toho, co bylo známo o různých gnostických sektách, od jejich nepřátel, od raných církevních otců, kteří chtěli vymýtit to, co považovali za nebezpečné a ohrožující odchylky od svých názorů na to, co představuje pravé křesťanství. Většina spisů samotných gnostiků byla zničena nebo ztracena. Tu a tam se objevil nějaký fragment, ale většinou se učenci, kteří se snažili rekonstruovat gnostické názory a texty, museli spoléhat na svědectví Irenejova, Tertuliánova, Hippolytova, Epifaniova a dalších raných církevních otců, kteří byli nepřátelští vůči gnostickým systémům, jež popisovali.
Knihovna z Nag Hammádí znamená dramatickou změnu. Přináší poměrně obrovský přírůstek do „fragmentů zapomenuté víry,“ jak byly dříve dostupné řídké gnostické materiály nazývány. Tato sbírka bude poskytovat mlýnské kameny pro vědecké mlýny dalších generací. Během několika desetiletí po objevu vznikl rozsáhlý soubor odborné literatury, který se rychle rozrůstá.
Velká část odborných studií o gnosticismu se zabývá snahou najít původ tohoto hnutí s důrazem na vzájemné vztahy textů, které se zdají spojovat toto hnutí s různými směry a známými spisy nebo žánry spisů v judaismu, helénistické filozofii, mysterijních náboženstvích, raném křesťanství, řecko-egyptských náboženských hnutích, náboženstvích Indie a perském zoroastrismu.
Někteří badatelé nacházejí kořeny gnosticismu dříve než v době Kristově, někteří se domnívají, že hnutí vzniklo v 1. století n. l., někteří později. Všichni se shodují na tom, že vrcholné období jeho křesťanské odrůdy nastalo ve druhém a třetím století.
TOMÁŠOVO EVANGELIUM – GOSPEL OF THOMAS
Tomášovo evangelium (o němž jsem se na těchto stránkách zmínil jen letmo) je jedním z nejpozoruhodnějších dokumentů nalezených v Nag Hammádí. Mnozí badatelé datují jeho vznik přibližně do poloviny druhého století; jiní by ho datovali mnohem dříve, snad do poloviny nebo konce prvního století. (Tento rozdíl budeme chtít později prozkoumat.) Kniha není ve známém smyslu biblickým evangeliem, tedy vyprávěním o Ježíšově životě a umučení, stejně jako záznamem jeho učení. Je to spíše sbírka logií neboli výroků – aforismů, moudrých slov, přísloví, podobenství -, které údajně zaznamenal jeho nejbližší učedník a důvěrník Tomáš. V mnoha případech jsou blízké výrokům, které jsou mu připisovány v kanonických evangeliích, ale často se od nich dráždivě liší svým zněním a nuancemi. Mnohé z nich se zcela liší od všeho, co se nachází v kánonu.
Jediná souvislost mezi výroky je na první pohled ta, že jeden z nich má často háček, který se nachází v předchozím. (Například výraz „malé děti“ se může opakovat z jednoho Výroků do druhého). Možná, že tento řetězec sloužil jako pomůcka k zapamatování, podobně jako v běžném rozhovoru vede jedno téma k druhému („To mi připomíná…“). Čteme-li evangelium jako křesťanský gnostický dokument, snadno rozpoznáme gnostické motivy a témata.
Přibližně polovina výroků, jak již bylo uvedeno, nemá v Novém zákoně obdoby a několik z nich je jádrem mystického prvku v Tomášově literatuře. Klasifikace badatelů se liší. Hans Jonas identifikoval asi 35 výroků ze 114 jako výroky, které nemají protějšek v Novém zákoně, a asi 25 dalších jako pouze „slabé ozvěny“ kanonických výroků. Dvacet nebo více výroků je téměř totožných a asi 30 volně paralelních s novozákonním materiálem.
Koptská verze Tomášova evangelia je zřejmě překladem z řečtiny; některé fragmenty verze v tomto jazyce, datované kolem roku 200 n. l., byly objeveny v Egyptě na počátku 20. století. Někteří badatelé se domnívají, že tyto výroky byly původně napsány v syrštině, dialektu aramejštiny, která byla jazykem Ježíše a jeho následovníků. Vzniká tak fascinující možnost, že Výroky jsou blíže slovům, která mu byla původně připisována, než slova přeložená do řečtiny, která se nacházejí v kanonických novozákonních evangeliích.
Jinými slovy, mohou být ještě starší, nebo přinejmenším stejně staré jako zdroj Ježíšových výroků známý badatelům jako „Q“ (Q – neboli Quelle, německy Zdroj), o němž se předpokládá, že z něj Matouš a Lukáš čerpali, aby doplnili ty, které se nacházejí v Markovi. A některé výroky mají paralely v Janovi, jehož autor z Q nečerpal (Q nebyl nikdy nalezen jako samostatný korpus psaných výroků. Vědci jeho existenci a obsah jako předpokládané sbírky Ježíšových výroků zachovaných v rané ústní tradici odvodili z dostupných textů synoptických evangelií – Marka, Matouše a Lukáše).
Tomášovo evangelium – Gospel of Thomas a pozdější Skutky Jidášovy – Acts of Judas Thomas vzešly ze stejného syrského prostředí. Několik pasáží je na sobě zřetelně závislých. Ve Skutcích i v evangeliu, například, je scéna, kdy si Ježíš vezme Tomáše stranou a řekne mu tři tajné věci zásadního významu.
Tomášovo evangelium začíná těmito slovy: „Toto jsou tajné výroky, které promluvil živý Ježíš a které Didymus Juda Tomáš zapsal.“ Prolog pokračuje ujištěním čtenáře, že ten, kdo dokáže výroky pochopit, „neokusí smrt.“ Jak jsme viděli, většina gnostiků zastávala názor, že Ježíšovo učení za jeho života bylo určeno „psychikům“ ve smyslu lidí rozumových, ale nikoli duchovních, a že teprve když „odložil tělo,“ když se zjevil jako čistý duch a vdechl ducha svým blízkým následovníkům, byl připraven předávat a jeho posluchači byli připraveni přijímat jeho pravé učení. Úvodní zmínka evangelia o „Živém Ježíši“ se tedy může zdát nevhodná, ale zamýšlený gnostický význam je zřejmější, pokud je překlad přeložen jako „Ježíš Živý,“ pokračující duchovní síla, živý Bůh, nikoliv tělesný Ježíš.
Prvkem, který Tomášovo evangelium nejostřeji odlišuje od Ježíšových rčení v kánonu, je opakované poselství, že cílem člověka by mělo být znovusjednocení protikladů, konec rozdílnosti věcí, které jsou známkou tohoto světa, uchopení jednoty – zkrátka zkušenost jednoty. A zde lze nalézt ozvěnu v pozdějších Skutcích Jidáše Tomáše – Acts of Judas Thomas. V jednom bodě svých rozhovorů s Thomasem mluví Mygdonia o svém přání odejít z tohoto života, aby mohla rychleji spatřit „toho krásného, který dává život těm, kdo v něj věří, kde není den a noc, ani světlo a tma, ani dobro a zlo, ani chudí a bohatí, muži a ženy, žádný svobodný a otrok, žádný hrdý, který si podmaňuje pokorné.“
To značně přesahuje prostou úpravu Pavlových slov o jednotě v církvi pokřtěných v Krista: „Není Žida ani Řeka, není otroka ani svobodného, není muže ani ženy, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ Gnostici by slova vložená do úst Mygdonii četli jako odkaz na nelogickou, paradoxní pravdu, která přesahuje svět protikladů a kterou v nápadnější podobě najdeme v Tomášově evangeliu.
Gnosticismus/Gnosticism 