Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován The Gnostic Apostle Thomas: Thomas and Edessa; The Gnostic Apostle Thomas: Chapter 14.
K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)
ZEMĚ PEPŘE (JIHOZÁPADNÍ INDIE)
GNOSTICKÝ APOŠTOL TOMÁŠ: 15. KAPITOLA
Vracíme se ke Skutkům Jidáše Tomáše. Posledních sedm kapitol neboli Skutků (7 až 13) tvoří víceméně souvislou novelu. Siphor, velitel stráže v království jistého Mazdaie (syrsky; řecky Misdaeus), prosí apoštola o pomoc. Jeho žena a dcera jsou již tři roky posedlé zlými démony, kteří je poprvé napadli, když se vracely ze svatby. Může je Tomáš od inkubů osvobodit? „Věříš, že je Ježíš uzdraví?“ ptá se Tomáš. Kapitán prohlásí, že věří, a apoštol souhlasí, že půjde s ním.
Tomáš zanechává své nově obrácené v Gundaforově říši v péči jáhna a připojuje se k Siphorovi na voze, který po dobrodružstvích, jež se nás nemusí týkat, přijíždí do říše krále Mazdaie. Tam apoštol káže zástupům lidí a vymítá démony, kteří trápí kapitánovu ženu a dceru.
Mezi apoštolovými posluchači je i bohatá a vznešená dáma jménem Mygdonia. Je to manželka Karishe (řecky Charisia), knížete „vedle krále,“ za kterého je provdána necelý rok. Stává se apoštolovou ctitelkou a lačně visí na jeho slovech. Vyslechne kázání, v němž káže o křesťanské morálce a ctnostech mírnosti a tichosti a které končí napomenutím, aby se „zdržovala všech špatných skutků, zejména těch tělesných, jimiž přichází věčné odsouzení. Neboť to je hlavní město všeho zla.“ Mygdonia se mu vrhá k nohám a prosí ho, aby se za ni modlil, aby „na mě sestoupil soucit Boha, kterého kážeš, a já se stala jeho příbytkem.“ Tomáš jí říká, aby odložila své bohaté ozdoby a světské způsoby.
Doma Mygdonia odmítá povečeřet se svým manželem s odůvodněním, že se necítí dobře. Navíc s ním odmítá jít do postele. Když Karish spí sám, zdá se mu sen. Leží u večeře s králem, když vtom se snese orel a sebere dvě koroptve. Dravý pták znovu přepadne stůl a odnese holuba a holubici. Král vystřelí na orla šíp; střela ptákem proletí, aniž by mu způsobila zranění. Karish vypráví o snu Mygdonii a říká, že se bojí a trápí, „protože jsem ochutnal koroptev a on mi nedovolil, abych ji znovu vzal do úst.“
Karishovy je souzeno, aby už nikdy neochutnal koroptev. Poté, co Mygdonia vyslechne Tomáše podruhé, vrací se domů a modlí se, aby jí Bůh dal „sílu překonat Karishovu nestydatost.“ Znovu odmítá sdílet manželovo lože, a když ten naléhá, utíká do pokoje své chůvy. Zčásti zarmoucený, zčásti rozhořčený Karish se následujícího dne vydává se svými problémy za králem. Stěžuje si, že mezi ně přišel čaroděj, který hlásá nového Boha a klade na své posluchače radikální nové rčení, že „není možné, abyste vstoupili do věčného života, pokud se nezbavíte manželek a manželky manželů.“
Král má pochopení a nařídí, aby byl Tomáš uvržen do vězení. Ve vězení apoštol zpívá „Hymnus duše“ neboli „Píseň o perle,“ který byl oceněn jako jeden z klenotů syrské literatury.
PÍSEŇ O PERLE A DVOJČE
V hymnu král králů a královna Východu posílají svého malého syna hledat do Egypta perlu, kterou chrání obrovský had. Sejmou z chlapce jeho nádherný oděv mnoha odstínů, vyšperkovaný zlatem a vyšívaný drahokamy, a řeknou mu, že mu ho vrátí, až se s perlou vrátí. Malý princ se vydá na cestu, procestuje místa, jejichž jména jsou spojena s Íránem a Mezopotámií, dorazí do Egypta a usadí se, aby vymyslel, jak perlu získat zpět. Propadne však životu místních lidí, jí jejich jídlo, nosí špinavé šaty a nakonec upadne do hlubokého spánku. Pozorující rodiče mu pošlou dopis; má podobu orla, který se k němu řítí. Zpráva mu připomíná jeho poslání a roucho, které čeká na jeho návrat. Mladík se vzchopí, přelstí hada, vytrhne mu perlu a obrátí se k domovu.
Náhle však spatří roucho, jako by to byl on sám, jako by se viděl v zrcadle: „Pak jsem ho náhle spatřil, byl jako zrcadlo. Skrze něj jsem prozřel a poznal sám sebe.“ Tato slova vybízejí k mnoha čtením. Mezi těmi, které nás snadno napadnou, jsou metaforou pro anděla spárovaného s každou živou duší; pro paradoxní povahu člověka, který je tělem i duchem zároveň; pro jednotící zkušenost mystika, kdy se dva stávají jedním. Kníže, stejně jako Tomáš a Mání, má duchovní dvojče. V napětí zrcadlového obrazu jsou pozemské bytí a nebeský duch jedno, ale ne jedno.
Hymnus je gnostický příběh zbavený většiny obvyklých kosmologických kulis, poměrně přímočarý příběh duše, která opustila Světlo a přišla do světa, ztratila se v „Egyptě“ (kódové slovo pro hříšný svět), posel ji probudil k její pravé podstatě, poznala své pravé já a znovu se připojila k Otci. Obraznost je známá gnostická: světelný oděv pro ducha; špinavé hadry pro tělo v tomto světě; upadnutí do hlubokého spánku pro zapomnění na svůj duchovní domov; Král králů a Královna východu pro mužský a ženský aspekt pravého božství.
Motiv dvojčat se opakuje ve Skutcích Jidáše Tomáše – Acts of Judas Thomas, kde je Tomáš opakovaně rozpoznán jako Ježíšovo dvojče. Někteří gnostici se domnívali, že každá duše uvězněná v lidském těle má svůj protějšek – anděla v nebeské říši, s nímž se po smrti spojí – pokud je její nositel Vědoucí. Role favrashi v zoroastrismu a Vajrapani v buddhismu již byly zmíněny.
Zeměpisným prostředím „Hymnu na perlu“ je prostor rozprostírající se od Nilu k Indu. Jména míst a národů zahrnují Kušány v Paňdžábu a Afghánistánu, Messénu na jižním konci Mezopotámie, Babylon a Hyrkánii na východ od Kaspického moře. Nejsou zde vůbec žádné narážky na křesťanské texty, není zde použita žádná výrazně křesťanská obraznost. Vědci dlouho spekulovali o původu Písně o perle, včetně možnosti, že pochází z Bardaisanu. Nyní panuje všeobecná shoda, že byl pravděpodobně sepsán před Skutky Jidáše Tomáše – Acts of Judas Thomas, ale do tohoto spisu byl začleněn buď v původním dokumentu, nebo později Manichejci.
Po přednesení Písně o perle se apoštol zázračně osvobodí z vězení, potká na ulici Mygdonii a na její prosbu jí dá „pečeť“ – pomaže ji olejem, pokřtí v blízkém prameni a podá jí eucharistii chleba.
Chystá se jí však unést větší koroptev, než je ona sama – Tertii, královu manželku. Mazdai zuří, když se dozví, že i ona se obrátila. Aby jí zabránil přijmout poslední pečeť, zavře ji král do paláce a Tomáš je opět uvržen do vězení. Přichází za ním králův syn, který je dalším obráceným a pokřtěným. To je pro krále příliš mnoho, než aby to vydržel.
Mazdai nyní nařídí, aby byl Tomáš zabit, a čtyři vojáci „čaroděje“ vyvedou z města a odvedou ho na horu, kde ho usmrtí kopím. Když ho odvádějí, Tomáš poznamenává, že je vhodné, aby byli přiděleni čtyři kopiníci, kteří ho rozseknou, „neboť ze čtyř [živlů] jsem stvořen. Můj Pán a Bůh Ježíš Kristus, který je z jednoho [vzduchu nebo ducha], byl probodnut jedním, ale já, který jsem ze čtyř, jsem probodnut čtyřmi.“ Těsně předtím, než je Tomáš odeslán, jmenuje Siphora presbyterem a Vizana diákonem a později učiní mnoho konvertitů.
Brzy po Tomášově mučednické smrti je jeden z královských synů zasažen ďáblem a nikdo ho nedokáže vyléčit. Mazdai vzpomíná na Tomášovy schopnosti a doufá, že kost z jeho těla by mohla chlapce vyléčit. Nechá otevřít hrob, ale ten je prázdný, „neboť ho jeden z bratří ukradl a odnesl do Mezopotámie.“ Mazdai však vezme z hrobu prach a zavěsí ho ve váčku synovi na krk. Dítě je uzdraveno a král se stává křesťanem.
MALABARSKÉ POBŘEŽÍ
Již jsme si všimli, že ve Skutcích Jidáše Tomáše – Acts of Judas Thomas nic nenaznačuje, kde mohlo být Mazdaiovo království. V samotném textu se po epizodě v Gundaforově království hovoří o místech, která zřejmě mohla být z této říše snadno a rychle dosažitelná. Nejtrvalejší ze všech Tomášových tradic, která aktivně přežila až do současnosti, však umisťuje apoštola do jihozápadního cípu indického subkontinentu, do dnešního státu Kérala.
Tento cíp Indie je od Gundaforovy Taxily stejně vzdálený jako Everglades na Floridě od Denveru a stejně odlišný jako tyto dva kraje, co se týče terénu, klimatu a vybavení přírody. Jižní oblast je bujně zelená, tropická, celoročně teplá až horká, s výhledem na moře. Druhá oblast je po většinu roku suchá, místy zalesněná, ale také s obrovskými neúrodnými plochami, s kontinentálním podnebím a výhledem. Lidé na jihu jsou tmaví, často velmi tmaví, ti na severozápadě pšeničné barvy, někdy dokonce modroocí (prý dědictví po vojácích Alexandra Velikého), sotva rozeznatelní od svých blízkovýchodních bratrů ve stejných zeměpisných šířkách.
Na stupnici, podle níž se počítá stáří pevninských masivů planety, je Kérala velmi mladým přírůstkem na indickém poloostrově. Pohybem zemské kůry se podél pobřeží zvedlo mořské dno a vytvořilo se pohoří Západní Ghát, které se zvedá za pobřežím. Nejvyšší z nich dosahují téměř 9 000 metrů. Pohoří zachycuje silné srážky z nasycených větrů, které přechází přes Arabské moře, a živí tak bujný deštný prales. Řeky, které protínají kopce a směřují na západ do Indického oceánu, ukládají při deštích obrovské množství detritu, který oceánské proudy formují do dlouhých nízkých písečných pásů rovnoběžných s pobřežím. Když tyto břehy vytvoří nánosy bahna nad úrovní moře, vytvoří vody mezi nimi a pobřežím pomalé kanály a laguny – proslulé krásné stojaté vody v oblasti Cochin v Kerale.
Moderní Kérala je pás dlouhý asi 380 mil a široký zhruba 80 mil, který se táhne od pobřeží lemovaného kokosovými palmami přes úzkou rovinu, kterou protéká mnoho řek tekoucích z podhůří a vyšších hor. V horních oblastech se dnes rozkládají plantáže čaje, kaučuku, eukalyptu (ceněného jako stavební materiál) a koření. Ze všech indických států je Kérala nejhustěji osídlená, má nejvyšší gramotnost a mnohem vyšší podíl křesťanů – více než pětinu.
Podle místní křesťanské tradice přistál na jedné z kéralských písečných pláží v roce 52 apoštol Tomáš. Předpokládá se, že vystoupil na břeh v Cranganore, poblíž starého pepřového přístavu Muziris, který byl konečnou stanicí obchodníků s kořením z římského světa. Za tímto neustále se měnícím pobřežím se Muziris dávno přesunul do vnitrozemí, zřejmě ho zanesla povodeň řeky Periyar. Podle místní tradice se Tomáš vydal z Cranganore šířit evangelium a obrátil mnoho lidí, včetně bráhmanů. Některé křesťanské rodiny dnes odvozují své předky od těchto bráhmanů; Tomáš prý vysvětil jejich předky na první kněze. V určitém okamžiku se jedna rodina, která odvozuje svůj původ od obrácených bráhmanů, Pakalamarranové – Pakalamarrans, stala dědičnou hlavou křesťanské komunity svatého Tomáše.
Podél malabarského pobřeží Tomáš podle místní tradice založil sedm kostelů, vysvětil dva presbytery a poté odešel údolím řeky protínající Západní Ghát směrem k jihovýchodnímu pobřeží Indie v Bengálském zálivu poblíž dnešního Madrásu. Tam pokračoval v získávání konvertitů až do své mučednické smrti.
„INDII JSI UČINIL SPRAVEDLIVOU“
Jihoindická tradice uvádí zcela jiné důvody jeho zabití než ty, které nacházíme ve Skutcích Jidáše Tomáše – Acts of Judas Thomas. Není zde zmínka o králově vzteku nad obrácením jeho manželky k apoštolovu Encratitskému učení a jeho nabádání žen, aby opustily manželské lože. Spíše žárliví bráhmanští kněží, rozzlobení jeho úspěchem při obracení vysoce postavených lidí na křesťanství, zařídili, aby byl ubodán k smrti. Nebo podle jedné verze příběhu odmítl uctívat bohyni Kálí a zázračně zapálil háj jí zasvěcený; za tento čin musel být Tomáš odstraněn.
Ve čtvrtém století zahrnul Efrém do jednoho ze svých syrských chvalozpěvů několik narážek na Tomášovu misii: „A ještě jednou: „Hle, v Indii jsou tvé zázraky, Tomáši, a v naší zemi je tvůj triumf a všude náš svátek: „Indii spálenou sluncem jsi učinil krásnou. Zkaženou zemi temných lidí jsi očistil. Víc než sníh a bílé plátno jsi temnou nevěstu Indie zkrášlil (a) kříž světla zahladil temné stíny Indie.“ Pravděpodobně Efraim mluvil metaforicky o tom, že přináší křesťanské světlo temným indickým duším. Možná však měl na mysli i barvu pleti, která by se k mnoha Indům z jihu hodila lépe než k těm ze severozápadu. Dost možná měl na mysli oba významy.
Dodnes existuje velké množství Keralanů, kteří se nazývají křesťany svatého Tomáše. Po mnoho staletí čerpali své biskupy, liturgii a syrštinu jako liturgický jazyk z Mezopotámie nebo sousední Sýrie a Íránu.
Silně zakořeněná tradice Tomášovy misie na malabarském pobřeží je zčásti závislá na Skutcích Jidáše Tomáše – Acts of Judas Thomas, s místními obměnami a přikrášlením. Jak víme, na cestě z přístavu u Rudého moře přímo na malabarské pobřeží v polovině prvního století by nebylo nic pozoruhodného. Tomáš by v Muziris našel kolonii obchodníků z římského světa – Řeků, Židů a Arabů. V Cochinu dodnes žije malá skupina Židů, kteří tvrdí, že jejich předkové přišli do oblasti v polovině prvního století.
Gnosticismus/Gnosticism 