Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován The Gnostic Apostle Thomas: „Twin“ of Jesus- The Gnostic Apostle Thomas (c) 1997 Herbert Christian Merillat.
K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka čistě pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)
THE GNOSTIC APOSTLE THOMAS: „TWIN“ OF JESUS? BY HERBERT CHRISTIAN MERILLAT
„DVOJČE“ JEŽÍŠE? – GNOSTICKÝ APOŠTOL TOMÁŠ: ÚVOD
V posledních letech vyšla najevo dlouho potlačovaná a zapomenutá forma křesťanství, v níž byl Tomáš hlavním apoštolem. V západním křesťanství je Tomáš znám především jako pochybovač, Ježíšův blízký následovník, který se musel dotknout ran svého mistra, aby se přesvědčil, že skutečně vstal z mrtvých. Mezi některými z prvních Ježíšových následovníků v oblasti úrodného půlměsíce od severní Sýrie po Egypt se Tomáš objevil mnohem výrazněji. Byl považován za Ježíšova zvláštního důvěrníka, zapisovatele výroků svého mistra a v jistém smyslu za jeho dvojče. Církve po celé Asii ho začaly považovat za svého zakladatele a apoštola, a ve výrocích, které údajně Tomáš zaznamenal, vystupuje Ježíš jako inspirovaný mudrc předávající svým posluchačům duchovní moudrost, nikoli jako Kristus, součást božství, jak ho představují Pavlovy spisy a kanonická evangelia.
Na těchto stránkách jsou poprvé shromážděny pověsti obklopující apoštola v jeho nedávno znovuobjevené roli – pověsti, které se objevují v historických záznamech, mýtech, legendách, kulturních artefaktech a náboženské literatuře a v moderních spekulacích o jejich významu. Velká část tohoto materiálu vyšla na světlo v době, kdy mnozí vědci, duchovní i laici hledí dál než k tradičnímu Novému zákonu – k textům, které církevní představitelé vybrali jako směrodatné před sedmnácti či osmnácti stoletími – k množství dalších raných spisů týkajících se Ježíše a jeho následovníků. Mnohé z těchto spisů byly nalezeny ve dvacátém století. Podle tohoto názoru původní výběr sloužil účelům – společenským, politickým, teologickým, církevním -, které by neměly být považovány za závazné pro všechny časy.
V syrsky mluvící kultuře horní Mezopotámie a Sýrie se apoštol nazýval Jidáš Tomáš (Judas Thomas); ale i (Tau’ma), což znamená v syrštině, což je forma aramejštiny, která byla jazykem Ježíše a jeho následovníků, dvojče. A Didymus, jméno, kterým je apoštol nazýván také v Janově evangeliu, znamená v řečtině dvojče. Někteří je možná považovali za pokrevní bratry. Možná bylo dvojče považováno za duchovní nebo symbolické. Někdy, jako v křesťanských gnostických systémech, se Tomáš jeví jako pozemský odraz nebo obraz božské postavy spasitele, pozemské tělo obývané duchem podobným duchu spasitele. V každém případě se Tomáš stal středem zvláštní úcty.
Na Tomáše lze nejlépe nahlížet v kontextu gnosticismu. V prvních třech stoletích křesťanské éry mělo křesťanství i gnosticismus různé podoby. Někdy se značně překrývaly (a pak můžeme mluvit o křesťanském gnosticismu), jindy se překrývaly nepatrně, někdy vůbec. Ačkoli se učenci nedokázali shodnout na definici gnosticismu, různé formy mají některé základní myšlenky společné: Gnostikové se shodují v tom, že nepopsatelné, nepředstavitelné nejvyšší božství, které je čistým duchem, nemohlo být stvořitelem světa plného zla a utrpení. Emanace z této Jednoty (v jakémsi duchovním velkém třesku) vyústila v hierarchii nižších sil, z nichž jedna (často ztotožňovaná s biblickým Stvořitelem) vytvořila svět hmoty. Lidstvo – zčásti hmota, zčásti duch – musí usilovat o to, aby se zbavilo svého hrubohmotného prvku a jako čistý duch se znovu spojilo s Jediným. K tomuto sjednocení vede gnóze – intuitivní poznání své pravé podstaty, zkušenost se skutečností, s tím, co je skutečně pravdivé. Posel nebo spasitel (křesťany označovaný jako Ježíš) někdy sestupuje z božství, aby lidem pomohl dosáhnout gnóze.
Tyto myšlenky jsou obvykle zakotveny v mýtech o stvoření, v nichž mezi nejvyšší božskou entitou a lidstvem stojí prostředníci. V některých z nich je klíčovou postavou Sofie (Moudrost), ženský aspekt božství, který plodí nižšího boha, jenž je tvůrcem kosmu. Svět a lidské tělo jsou obvykle vnímány negativně nebo přinejmenším jako věci cizí naší pravé přirozenosti, věci, od nichž je třeba se osvobodit. Postava spasitele je obvykle čistý duch, který dočasně obývá tělo nebo se zjevuje v lidské podobě.
K Tomášovým spisům patří rané syrské texty, v nichž je apoštol buď hlavním protagonistou, nebo Ježíšovým přímluvcem a zapisovatelem jeho tajných výroků. Nejvýznamnější jsou tři z nich. Tomášovo evangelium je sbírka výroků, nalezená v roce 1945 poblíž Nag Hammádí v Egyptě – výroků, které Ježíš údajně svěřil svému „dvojčeti“ a které jsou někdy blízké výrokům známým čtenářům kanonického Nového zákona, často však nápadně neznámé. Mohl být napsán již v prvním století našeho letopočtu, rozhodně ne později než v polovině druhého.
Dalším textem je Kniha Tomáše Atleta, rovněž nalezená v Nag Hammádí. Ježíš zde opět oslovuje apoštola jako své dvojče a jako „toho, kdo zná sám sebe.“ Varuje před pomíjivými, pozemskými náklonnostmi, které nás odvádějí od shledání s univerzálním duchem. Třetí významná kniha, Skutky Jidáše Tomáše, je vyprávěním o apoštolových údajných proselytských cestách a asketickém učení v „Indii“, což je v tehdejším římském světě špatně definovaný region.
Ve starověku se stalo běžnou praxí připsat náboženský a filozofický spis někomu, jehož jméno by textu propůjčilo autoritu. Pokud jste chtěli dodat váhu tomu, co říkáte nebo píšete, víceméně přijatelnou pomůckou bylo připsat to třeba Pavlovi, Platónovi, Šalamounovi, apoštolu Janovi – nebo Tomášovi.
V Novém zákoně je mnoho pseudonymních spisů a záplava spisů, které byly nakonec církevními autoritami odmítnuty jako neautentické nebo apokryfní. Když na těchto stránkách čteme o Tomášových spisech nebo činech a kázáních, nemusíme předpokládat, že šlo skutečně o Ježíšova následovníka, který se jmenoval tímto jménem. Příležitostně jsem toto jméno uvedl v uvozovkách, abych čtenáři tuto nejistotu připomněl. Podstatná je skutečnost, že ti, kdo psali a četli různé spisy, v nichž figuroval, považovali „Tomáše,“ ať už jako symbolickou, legendární nebo historickou osobu, za někoho, jehož jméno by dodalo váhu určitým příběhům a učení nebo nárokům nějaké instituce. V tomto smyslu existovala významná Tomášovská literatura, dost možná stejně stará jako všechny ostatní spisy, které údajně podávají Ježíšovo učení. A mnoho znaků ukazuje na seskupení Tomášových církví, nebo společenství, stejně starých.
Obecně se soudí, že všechny výše zmíněné Tomášovy texty byly nejprve napsány v syrštině a že Judas Thomas je jméno, pod kterým byl apoštol znám v syrsky mluvící kultuře v údolí horního Tigridu a Eufratu. Jejím starověkým centrem byla Edessa, dnes město Sanli Urfa v jihovýchodním Turecku, severně od Sýrie. Na pomezí říší Říma a Persie, po staletí úhlavních rivalů, se Edessa dívala dvěma směry – především na východ do světa íránských šáhů, Zoroastriánů, Židovských křestních kultů, uctívačů místních občanských božstev a božstev plodnosti a Buddhistů a Hinduistů, ale také na západ do středomořského světa římské nadvlády, helénistické filozofie, řecko-římského pohanství, Mithraismu a Judaismu a Křesťanství v jejich různých podobách. V obou směrech bylo možné nalézt soupeře vyvíjejícího se Křesťanství. Na těchto stránkách jsou stručně zmíněny jako součást kontextu Tomášova hnutí.
Obchod mezi Východem a Západem – obchod s myšlenkami, hedvábím, sklem a kořením – zde hraje významnou roli. Příběhy týkající se Tomášových cest tvoří většinu některých kapitol. Většina nezávislých badatelů dnes pochybuje o tom, že se Tomáš vypravil do některého z míst, kam ho posílají legendy – do Sýrie, Iráku, Íránu, Afghánistánu, Paňdžábu, jižní Indie, na Srí Lanku, do střední Asie, Číny, Etiopie a překvapivým skokem i do Jižní a Střední Ameriky. Různé skupiny však někde a v určité době považovaly za útěšné, inspirativní nebo účelné tvrdit, že apoštol navštívil určitá místa a nesl určitá poselství. Naznačuji možné důvody, proč tak činily.
Zdá se, že existují dvě poněkud oddělené, ale vzájemně se prolínající tradice týkající se Tomáše, jak je zobrazován mimo novozákonní kánon: v jedné je zakladatelem církví v Asii (východní církev neboli Nestoriáni a Křesťané svatého Tomáše v jižní Indii), v druhé je nositelem osobitého poselství gnóze a moudrosti. Na počátku mohly být obě role spojeny, ale církve, které se k němu hlásí jako k zakladateli, přetrvaly mnoho staletí poté, co bylo gnostické poselství potlačeno. Indičtí křesťané svatého Tomáše jsou dodnes životaschopným společenstvím.
Zabývám se také nedávným oživením zájmu o gnostické a příbuzné mystické myšlenky se zvláštním zřetelem na spisy spojené s Tomášem. Po objevu knih ze čtvrtého století v Nag Hammádí lze nyní starověké hnutí známé dnes jako gnosticismus, dosud známé především z toho, co o něm říkali jeho nepřátelé, studovat ve spisech samotných gnostiků. K obnovení zájmu o staré mystické systémy přispěla škola hlubinné psychologie Carla Junga, studie židovského mysticismu Geršoma Scholema a mnohem důkladnější studium asijských mystických systémů po druhé světové válce. Je zaznamenán trvalý vliv gnosticismu na hlavní proud křesťanství.
Sbírka z Nag Hammádí vzbudila velký zájem vědců zabývajících se biblickými studiemi, dějinami náboženství, teologií a starověkými jazyky a dějinami. Většina odborných prací se však zabývá tímto evangeliem izolovaně od ostatních Tomášových zpráv a možným vztahem tohoto evangelia k tradičnímu Novému zákonu. K široké čtenářské veřejnosti proniklo jen málo z této odborné literatury. O svitcích od Mrtvého moře pravděpodobně slyšel každý, kdo prošel střední školou; o sbírce z Nag Hammádí slyšelo poměrně málo čtenářů, a to i z řad vysoce vzdělaných lidí. Pomáhat zaplnit tuto mezeru mezi běžnými čtenáři je jedním z důvodů, proč jsem napsal tyto stránky.
Jsem opatrný vůči všem, kdo tvrdí, že znají Boží mysl, a proto jsem nepravděpodobný člověk, který by se zajímal o dávno zapomenutý kus raně křesťanských dějin. Můj aktivní život se soustředil na mezinárodní záležitosti jako novinář, spisovatel, právník, vládní úředník a filantrop. Přesto mě už dávno zaujaly pověsti o apoštolu Tomášovi a jejich důsledky a způsob, jakým oslovují moderní lidi v době, kdy se spekulativní myšlení v náboženství i ve vědě vyznačuje větší otevřeností než v minulosti. Mnoho lidí na Západě, ať už se považují za agnostiky, křesťany nebo židy, se dnes skutečně hodně podobá gnostikům, i když o tomto termínu možná nikdy neslyšeli.
Více než dvacet let jsem s přestávkami dával dohromady Tomášův příběh. Dělal jsem to jako člověk, který dává dohromady, zkoumá a zvažuje důkazy, jež jsou dostupné každému, kdo si dá práci s pátráním. Toto je nová mozaika poskládaná z dostupných dílků. Učenci jsou omezeni tím, že se musí držet v mezích oborů, v nichž jsou odborníky, a hluboce orat některé úzké brázdy. Člověk zvenčí se může volněji (ale doufejme, že stále zodpovědně) pohybovat po mnoha propojených oblastech a může vidět širší krajinu novým pohledem – s rizikem, že některé prvky přehlédne nebo si je vyloží nesprávně.
Měl bych poznamenat, že přinejmenším ve dvou ohledech se obraz „Tomáše“ a jeho poselství, jak je zde prezentován, liší od toho, který vykresluje většina vědeckých odborníků. Téměř všichni odborníci se soustředí na údajné židovské nebo helénistické kořeny Tomáše (a křesťanského gnosticismu obecně) a na možné souvislosti s kanonickými evangelii. Na rozdíl od dřívějších generací badatelů dnes jen málokdo připouští, že by se v gnostických spisech mohly objevit vlivy ze starověkého Íránu a Indie, ačkoli se zdá být jasné, že takové vlivy působily (jak na to čas od času upozorním). Snad proto, že seriózní badatelé musí ohradit pole, které obdělávají, došlo k pozoruhodně malému pohybu mezi těmi, kdo se zabývají asijskými systémy, a těmi, kdo se zabývají původem a povahou gnosticismu, helénistické filozofie, raného křesťanství a pozdního judaismu.
Za druhé, i když se badatelé někdy zmiňují o tom, že Tomášovy spisy a gnosticismus obecně mají mystické téma, zřídkakdy tuto myšlenku podrobněji rozvíjejí a zabývají se Tomášem ve vztahu k jiným mystickým systémům, včetně těch indických. Pokusil jsem se Tomáše zasadit do kontextu širších hnutí, která z nedostatku vhodného popisného termínu můžeme nazvat mystickými. Západní mysl si svrchovaně cení racionality a pro mnohé je samotný termín „mystický“ nežádoucí. Avšak to, co lidem připadá „skutečné“ a „pravdivé,“ ale co leží mimo dosah rozumu a logiky, je skutečně ústředním prvkem gnosticismu a Tomáše.
Doufám, že toto vyprávění vzbudí zájem dalších lidí, kteří jsou otevřeni přemýšlení o velmi raném, ale dlouho skrývaném a dlouho potlačovaném kmeni náboženství, které dalo jméno dominantní západní kultuře, kteří se zajímají o dějiny náboženských idejí a institucí, kteří zkoumají interakce Východu a Západu, kteří hledají možné základy ekumenismu nebo kteří jsou otevřeni nové, ale velmi staré formě hledání.
JE TŘEBA ZMÍNIT NĚKOLIK OBECNÝCH OTÁZEK TÝKAJÍCÍCH SE FORMY A POUŽITÍ
Mnoho autorů dnes, zejména ve vědeckých kruzích, odkazuje na dobu dlouho nazývanou „před naším letopočtem.“ (před Kristem) jako „B.C.E.“, před společnou érou, a éru dlouho nazývanou A.D. (Anno Domini, rok Páně) jako „C.E.“ (Common Era). Ponechal jsem starší, všem známé používání.
Gnosticismus s velkým „G“ označuje rané náboženské hnutí, významné v několika prvních stoletích našeho letopočtu, dnes známé pod tímto názvem. S malým písmenem „g“ může termín odkazovat obecněji na podobné systémy zdůrazňující individuální unitární zkušenosti.
„Persie“ se obvykle vztahuje na území dnešního Íránu. Parthie, oblast jihovýchodně od Kaspického moře, dala vzniknout válečnické rase, která vládla Persii prostřednictvím dynastie Arsakovců zhruba od roku 250 př. n. l. do roku 226 n. l.. „Parthská říše“ a „Perská říše“, zahrnující v podstatě stejné území, často zahrnovala kromě Íránu i část údolí Tigrisu a Eufratu (Mezopotámie) na západě a různě rozsáhlá území na východě.
(Z mnoha dostupných překladů Bible jsem obvykle odkazoval na překlad uznávaného skotského učence Jamese Moffatta, který pochází z jedné hlavy, a nikoli z výboru. Používal jsem několik z mnoha dostupných překladů Tomášova evangelia, často jsem se odvolával na překlad Thomase A. Lambdina; ten se objevuje v „The Nag Hammadi Library in English,“ sbírce překladů, kterou čtenářům přijde vhod mít po ruce. Několik překladů lze nalézt na internetu.
Za každou kapitolou následují poznámky. Nejsou tak úplné, jak by se dalo najít v odbornější práci, ale snažil jsem se uvést (1) spisy, které by čtenáři mohli považovat za užitečné pro další čtení, (2) alespoň jeden zdroj materiálu, který se může vyskytovat na mnoha místech, a (3) zdroje přímých citací.
Gnosticismus/Gnosticism 