Uroboros: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica/Detailed Essays on Valentinianism/ (18) – Valentiniánský pohled na stvoření

Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován The Valentinian View of the Creation. The material in the „Valentinus and the Valentinian Tradition“ section originally appeared on an internet site created by David Brons, who authored all content found in this section. It is archived in the Gnostic Society Library by permission of the author. All rights including right of electronic reproduction are reserved by David Brons © 2003.

K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)

The Valentinian View of the Creation

Content authored by David Brons

Úvod

Valentiniáni měli velmi vyhraněný pohled na hmotné stvoření. Na rozdíl od ostatních Gnostiků považovali stvoření hmotného světa za součást procesu vykoupení. Považovali jej za nástroj zničení nedostatku a obnovení padlého duchovního prvku do božské plnosti (Pleroma). Tento pohled měl určité etické důsledky, které slouží k jejich dalšímu odlišení od jejich Gnostických současníků.

Pád a emanace tří substancí

Podle Valentinského názoru se člověk skládá ze tří složek. Každý člověk má hmotné tělo, oživující duši a ducha. Podobně i samotný kosmos je chápán jako trojčlenný. I on se prý skládá z ducha (pneuma), duše (psyche) a hmoty (hyle). Valentiáni tuto trojčlennou strukturu odvozují od vzniku kosmu. Podle jejich mýtu o stvoření má kosmos svůj původ v pádu a vykoupení božské emanace (eonu) Sofie neboli „Moudrosti.“ Sofie se pokoušela poznat Otce pouze myšlením, v důsledku čehož byla vyloučena z božské Plnosti (Pleroma) a upadla do nevědomosti a utrpení. Litovala svého jednání a začala prosit o pomoc. Otec se nad ní slitoval, poslal jí Krista a ona dosáhla poznání (gnóze) Otce. Sofiin pád, pokání a vykoupení podle Valentinských autorů daly vzniknout třem složkám vesmíru. Hmota (hyle) prý vznikla z jejího utrpení, duše (psyche) z jejího pokání a duch (pneuma) z její gnóze (Proti herezím 1,2.3; 1,4.1-5; 1,5.4 srov. také Vyvrácení herezí 6,25-27, Výňatky z Theodota 43,2-46.1 aj.).

Duch je určen k dosažení spásy a opětovnému vstupu do Boží přítomnosti spolu s Kristem a Sofií. Hmota neboli „levá“ nemá na spáse žádný podíl a je rozpuštěna gnózí. Duše neboli „pravice“ je prostředníkem mezi hmotou a duchem, vyznačuje se svobodnou vůlí a je schopna částečné spásy (Výňatky z Theodota 56,3).

Zdá se, že Valentinský pohled na hmotu naznačuje zásadně pesimistický pohled na hmotnou existenci. Jak však uvidíme, není to zdaleka vše.

Fotografie od Artem Beliaikin na Pexels.com

Stvoření

Během svého pádu a vykoupení Kristem dala Sofie vzniknout nezformované duchovní substanci (pneuma). Sama ji nedokázala zformovat. Proto musela najít místo, kde by mohla vyrůst k dospělosti. Tímto místem je hmotný svět. Ve Valentinovském myšlení je tedy stvoření světa nástrojem procesu vykoupení. Jak výstižně uvádí Hans Jonas (1963), „tento její plod tedy musel projít do světa a skrze svět, aby byl ‚informován‘ o jeho průběhu. Demiurg (Stvořitel hmotného světa – Řemeslník) je v tomto procesu bezděčným nástrojem.“

Jak Jonas uvádí, Sofie nebyla považována za toho, kdo svět přímo stvořil. Spíše působila prostřednictvím Demiurga a nižších mocností. Demiurg je prostředníkem mezi Sofií a hmotou podobně, jako je duše prostředníkem mezi duchem a hmotou v jednotlivém člověku a umožňuje stvoření hmotného světa. Demiurg je „Bůh, skrze něhož ona (Sofie) stvořila nebe a zemi“ (Výňatky z Theodota 47,2). Sofie ho „používá jako ruku, aby zkrášloval a zpracovával věci dole“ (Tripartitský traktát 100,31-33). Ačkoli jím utvářela hmotu k obrazu Plnosti, aby poskytla místo semeni, které v ní „poroste a vzroste, a tak se stane vhodným pro přijetí dokonalého Slova“ (Proti herezím 1,5.6). Všimněme si, že substance světa (tj. hmota) je vnímána negativně, ale její forma obsahuje obrazy Pleroma, a tak ji činí vhodným místem pro semeno, aby mohlo vyrůst k dospělosti.

Konečným cílem tohoto procesu je stvoření lidských bytostí (Tripartitní traktát 104,18-30). Sofie použila Demiurga ke stvoření lidských bytostí sestávajících z hmotného těla a duše. Do každé duše zasévá duchovní semeno. Každá lidská bytost je tedy mikrokosmem sestávajícím ze všech tří substancí: hmoty, duše a ducha (Proti herezím 1,5.6, Výňatky z Theodota 53,2, Valentův výklad 37, Tripartitní traktát 105,29-35).

Účel stvoření

Lidské tělo je stvořeno proto, aby sloužilo jako nádoba, v níž duchovní semeno vyroste do dospělosti. To je hlavní účel Demiurga. Podle Ptolemaia byl duchovní prvek „tajně uložen v něm (Demiurgovi), aby jím byl zaset do duše, která z něho pochází, a do tohoto hmotného těla; aby jimi byl nesen (jako těhotná žena) a rostl a aby se stal připraveným k přijetí dokonalého Slova“ (Proti herezím 1,5,6). Jak říká Hérakleón, je to Demiurg a „andělé z rozeslání, skrze něž – jako prostředníky – bylo (sémě) zaseto a vychováno“ (Hérakleónův fragment 36).

Semeno je zde „cvičeno a živeno, neboť bylo vysláno v nezralosti, ale později bylo uznáno za hodné dokonalosti“ (Proti herezím 1,7,5). Jak říká Tripartitní traktát, „celá příprava zdobení obrazů a zobrazení a podob vznikla kvůli těm, kteří potřebují vzdělání, učení a formaci, aby malost rostla, postupně, jako skrze zrcadlový obraz. Neboť právě proto stvořil lidstvo na konci, když mu nejprve připravil a opatřil věci, které stvořil kvůli němu“ (TriTrakt 104,18-30). Svět byl utvořen jako obraz Pleromy a člověk byl stvořen, aby sloužil jako nádoba, v níž může sémě dosáhnout zralosti. Valentiniáni věřili, že duchovní „plod její (tj. Sofie) proto musel projít do světa a skrze něj, aby byl ‚informován‘ v jeho průběhu“ (Jonas 1963).

Dosažení zralosti semenem je spojeno s tím, že semeno dostává formu. Semena jsou popisována jako „nezralá“ či „nezformovaná,“ když jsou vyslána na „výcvik“ do světa. Podle Ptolemaia „byla duchovní substance vyslána, aby se zformovala tím, že bude spojena s animálním (psychickým) a bude se spolu s ním učit po dobu svého pobytu na tomto místě“ (Irenej proti herezím 1,6,1). Podobně podle Theodota „ze tří druhů (zasetých v lidstvu) dochází jak k utváření duchovní podstaty, tak ke změně podstaty duše z otroctví na svobodu.“ (Výňatky z Teodota 57,1).

Hérakleitos popisuje, jak Kristus přichází „sklízet“ duše věřících. Říká: „Sklizeň se týká duší věřících. Jsou již zralé, připravené ke sklizni a vhodné k tomu, aby byly shromážděny do stodoly, to znamená skrze víru do odpočinku, všichni ti, kteří jsou připraveni. Neboť ne všichni jsou připraveni. Někteří již byli připraveni, někteří byli na prahu připravenosti, někteří jsou blízko připravenosti a někteří jsou teprve zaséváni“ (Her Frag 32). Skrze Kristovo působení se semeni „postupně dává forma skrze poznání (gnózi)“ (Výňatky z Theodota 59,1). Navíc „dokud je semeno nezformované, je dítětem (pouze) ženským. Jakmile je však zformováno, stává se mužem a stává se ženichovým průvodcem. Již není slabé a nepodléhá vesmírným mocnostem, viditelným i neviditelným, ale poté, co se stalo (spojeno s) mužem, stává se nepomíjivým plodem“ (Výňatky z Teodota 79,1).

Jiné Valentinské prameny popisují tento proces poněkud odlišným způsobem. Jak bylo popsáno výše, hmota je totožná s padlým stavem nebo „nedostatkem.“ Hmotné tělo, do kterého je každé semeno zaseto, představuje jeho podíl na „nedostatku“ či „smrti.“ Právě na to Valentinus odkazuje, když se obrací k vyvoleným: „Od počátku jste nesmrtelní a jste dětmi věčného života. A chtěli jste, aby vám byla přidělena smrt, abyste ji utratili a spotřebovali a aby smrt ve vás a skrze vás zemřela. Když totiž rušíte svět a sami nejste zničeni, jste pánem nad stvořením a veškerou zkázou“ (Valentův fragment 4). Hmota, z níž vznikl svět, je považována za totožnou s nevědomostí neboli „smrtí.“ Vstupem do světa je každému ze semen přidělen podíl na smrti či nedostatku. Jejich úkolem je „utratit“ a „spotřebovat“ svůj podíl smrti, a tím „znehodnotit svět.“ Gnóze představuje zničení nedostatku, a tedy i hmoty. Jak na jiném místě popisuje Valentinus: „Jelikož nedostatek vznikl proto, že Otec nebyl poznán, od okamžiku, kdy je Otec poznán, nedostatek nebude existovat… nedostatek zaniká v dovršení, a tak se od tohoto okamžiku říše zdání již neprojevuje, ale zanikne v harmonii jednoty… Právě poznáním (gnózí) se všichni očistí z mnohosti do jednoty a stráví v sobě hmotu jako oheň“ (Evangelium Pravdy 24,28-25,19).

Stejně jako Demiurg stvořil naše hmotná těla z hmoty či prachu (chous), gnóze, kterou přináší Kristus, z nás odstraňuje hmotu či prach. Theodotos popisuje, jak nám Kristus pomáhá při odstraňování naší vnitřní nevědomosti neboli „prachu“ (chous). Podle něj „když Spasitel přišel, probudil duši, ale jiskru zapálil… A po vzkříšení, když vdechl svého ducha do apoštolů, rozfoukal prach (chous) jako popel a odstranil ho, ale jiskru zapálil a oživil.“ (Výňatky z Teodota 3,1-2) Theodotos přirovnává naše přijetí Kristova ducha k rozdmýchání žhavých uhlíků ohně. Duch svatý odstraňuje „prach“ neboli nevědomost a probouzí duchovní jiskru.

Stvoření tak lze chápat jako mechanismus, jímž se postupně ničí nedostatek a hmota. Jak každý člověk dosahuje gnóze, nedostatek a hmota v něm jsou ničeny a vesmír je o krok blíže k opětovnému spojení s Pleromou. Nakonec se veškerá nevědomost vyčerpá a svět bude zničen. Jak říká Ptolemaios, „konec má nastat, až bude každý duchovní prvek zformován a zdokonalen v poznání (gnózi)“ (Proti herezím 1,6,1). Jakmile se „vyčerpá“ veškerá vůle k nevědomosti, hmota, z níž se svět skládá, přestane existovat. Podle Ptolemaia „oheň, který je skryt ve světě, vzplane a vznítí se, zničí veškerou hmotu a zároveň pohltí i sám sebe a přejde v nicotu“ (Proti herezím 1,7,1 srov. 1,6,1). Po odstranění nedostatku bude Sofie spolu se semenem znovu přijata do božského Pleroma (Proti herezím 1,7,1 srov. Výňatky z Theodota 64,1). Jak říká Ptolemaios, „to, co je vede k Plnosti, je semeno, které bylo odtud vysláno dříve, než bylo zralé, ale zde dosáhlo dokonalosti“ (Proti herezím 1,6,4).

Důsledky

Tento pohled na svět není bez etických důsledků. Vstup do světa je ve Valentinianismu vnímán pozitivně. Bylo vnímáno jako nezbytný krok k přijetí gnóze a návratu do Pleroma. S ohledem na to Valentinští učitelé důrazně obhajovali manželství a výchovu dětí. Ptolemaios, významný učitel Valentinské školy v Římě, o manželství říká: „Kdo byl na světě a nemiloval ženu tak, aby se s ní spojil (tj. oženil se s ní), není z Pravdy a nedosáhne Pravdy“! (Proti kacířství 1,6.4). Podobně učitel Theodotos tvrdí, že manželství a výchova dětí „je nezbytná pro spásu těch, kdo věří – neboť toto plození dětí je nezbytné, dokud se nezrodí dříve počítané sémě“ (Výňatky z Theodota 67,2-3). Je celkem snadné vidět, že Valentinský názor na manželství je logickým důsledkem jejich učení o stvoření. Je-li vstup do světa cestou ke spáse pro duchovní prvek, pak prostředky, jimiž k tomu dochází (tj. manželství a plození dětí), musí být vnímány pozitivně. Z tohoto důvodu Klement Alexandrijský viděl ve Valentiniánech spojence proti těm, kteří odmítají manželství (Stromata 3,1), přestože se stavěl proti jiným aspektům jejich teologie.

Takový postoj k manželství a rození dětí ostře kontrastuje s ostatními gnostiky, kteří manželství a rození dětí odsuzovali. Gnostici, kteří odmítali manželství a plození, viděli stvořený svět čistě negativně jako konečný důsledek pádu. Valentiniáni naproti tomu viděli stvoření světa jako součást procesu vykoupení, a proto k němu měli méně negativní postoj. Spíše než pádem do nevědomosti je stvoření světa cestou zpět z pádu. Je stvořeno specificky jako místo pro duchovní zárodky, které mají dosáhnout gnóze. Dosažení gnóze odpovídá také zničení nevědomosti a nedostatku i jejich konkrétního projevu, tj. hmoty. Svět je tedy také mechanismem pro zničení nevědomosti a hmoty.

Valentiniáni souhlasili s Platónem, že forma stvořeného světa uchovává obraz ideální sféry (Pleroma). Z tohoto důvodu jen zřídka kritizovali formu světa. Místo toho se většina jejich kritiky zaměřuje na hmotnou podstatu světa. Podle jejich názoru je hmota, z níž je svět vytvořen, zhuštěným nebo ztuhlým nedostatkem a utrpením. Ačkoli tedy svět zachovává obraz Pleroma, je nevyhnutelně nedostatečný kvůli své substanci. Valentiniáni proto mohli ocenit to, co je na světě krásné, a zároveň kritizovat to, co je ošklivé.

Závěr

Pohled na stvořený svět je ve Valentinianismu zcela odlišný než ve většině ostatních forem Gnosticismu. Podle Valentinského učení je svět stvořen proto, aby pomohl duchovnímu prvku vrátit se do Plnosti (Pleroma). Jeho stvoření si vyžádal prvotní pád do nevědomosti a utrpení. Ačkoli Valentinský pohled na svět není zcela pozitivní, vyústil v pozitivní pohled na manželství a rozmnožování.

Bibliography

1. R. P. Casey, 1934. The Excerpta ex Theodoto of Clement of Alexandria, Chistophers, London.
2. Hans Jonas, 1963. The Gnostic Religion: The Message of the AlienGod Boston: Beacon.
3. Bentley Layton, 1987. The Gnostic Scriptures . Garden City, NY:Doubleday & Co.
4. James M. Robinson, ed., 1977. The Nag Hammadi Library in English. NewYork: Harper and Row