Uroboros: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica/Detailed Essays on Valentinianism/ (15) – Valentiniánský výklad Písma

Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován Valentinian Scriptural Interpretation. The material in the „Valentinus and the Valentinian Tradition“ section originally appeared on an internet site created by David Brons, who authored all content found in this section. It is archived in the Gnostic Society Library by permission of the author. All rights including right of electronic reproduction are reserved by David Brons © 2003.

K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)

Valentinian Scriptural Interpretation

Content authored by David Brons

Obecné zásady

Jednou z věcí, která je při četbě starověkých valentinských pramenů okamžitě patrná, je zdánlivě svévolný výklad písma. Elaine Pagelsová (1973, 1975) však ve svých dvou knihách na toto téma ukazuje, že valentinský biblický výklad je systematický.

Členové valentinské školy odmítali způsob, jakým většina jejich současníků vykládala Bibli, jako příliš doslovný. Podle jejich názoru je třeba Bibli vykládat duchovním způsobem. V některých případech je doslovné učení duchovním významem, např. Kázání na hoře. U jiných pasáží se však skutečný duchovní význam skrýval za doslovným textem v alegorických symbolech. Valentiniáni tvrdili, že znají tajemství, jak tento skrytý duchovní význam odhalit. Své závěry dokládali citacemi samotného Ježíše: „Poznání o tajemstvích nebeského království vám bylo dáno, ale k ostatním přichází v podobenstvích, aby se dívali, ale neviděli, a poslouchali, ale nerozuměli“ (Lk 8,9-10 srov. Irenej proti herezím 1,3.1). Podle valencijské tradice Pavel a ostatní apoštolové zjevovali toto učení pouze těm, kteří byli „duchovně zralí“ (1 Kor 2,6). Své vlastní učení ztotožňovali s těmito tajnými naukami, které Ježíš učil apoštoly.

Tvrdili, že valentinská tradice tvoří jakýsi „tajný klíč“ k biblickému výkladu. Jak říká jeden z učitelů: „Písmo je nejednoznačné a pravdu z něj nemohou vyčíst ti, kdo neznají tradici.“ V tomto smyslu se také domnívali, že je to pravda (Irenej proti herezím3,2,1). Správně vykládat Písma mohli pouze ti, kteří přijali toto tajné apoštolské učení.

Podle jejich názoru bylo třeba Bibli a všechny události a postavy v ní číst jako metafory, které poukazují na vyšší skutečnost. Doslovný výklad působí jako překážka pravdivého porozumění. Jak řekl jeden spisovatel: „Pravda nepřišla na svět nahá, nýbrž přišla v předobrazech a obrazech: v jiné podobě ji svět nepřijme“ (Filipovo evangelium 67,9-12). Evangelia a všechny události v nich popsané „jsou předobrazy těch, které jsou v oné jiné sféře“ (Ir1,7,2), a jsou „symbolem a ustanovením pro obrácení a spásu lidstva“ (Sk 102). Valentiniáni považovali Bibli za alegorii, která v metaforách odhaluje vnitřní proces vykoupení.

Odmítali čtení evangelia jako souladné se Zákonem. Duchovní zákon lásky podle nich spíše převyšuje Zákon daný Starým zákonem. Odmítali také pohledy na Boha jako zákonodárce a stvořitele hmotného světa jako na nedokonalé obrazy (viz List Florovi). Podle jejich názoru se Bůh nezjevuje v historických událostech přímo, ale spíše symbolicky. Teprve správnou interpretací těchto událostí se Písmo stává pro čtenáře zjevením.

Ve valentinské teologii existují tři hlavní úrovně existence: Pleroma, Kenoma a Kosmos. Pleroma (Plnost – Dokonalé Nebe) je duchovní říše eonů. Kenoma (prázdnota) je prázdnota, do níž byla mimo Pleromu vržena nižší Sofie. Kosmos je svět stvořený Řemeslníkem (demiurgem). Podle valencijské tradice Bible alegoricky odhaluje podrobnosti těchto tří úrovní existence (Pagels 1973).

Kosmická úroveň biblického výkladu byla veřejně přístupná ostatním křesťanům, zatímco kenomická a pleromická úroveň výkladu měla být zjevena pouze těm, kteří byli „duchovně zralí“ (1 Kor 2,6). Pokud někdo nebyl připraven přijmout tuto úroveň porozumění, jevily se mu jako nesmysl, „protože jejich hodnotu lze posoudit pouze na duchovním základě“ (1Kor 2,14).

Fotografie od Joshimer Biu00f1as na Pexels.com

1. Kosmický výklad

Příkladem spisů, které vykládají Bibli na kosmické úrovni, jsou Hérakleitovy zlomky, List Floře, Pojednání o vzkříšení. Kosmická úroveň exegeze vykládala Bibli z hlediska tří substancí, které tvoří lidskou osobnost: ducha, duše a tělesné duše, a tří úrovní duchovního vývoje. Například Samaritánku v Janově evangeliu vykládal Hérakleitos jako archetyp lidí, kteří dosáhli duchovní úrovně. Také na kosmické úrovni učitelé rozlišovali mezi Demiurgem a pravým Bohem.

Valentiniáni nezanedbávali ani etické otázky. Duchovní zákon lásky považovali za naplněný a nadřazený starozákonnímu. Zákon obsažený v Desateru považovali za čistý, ale nedokonalý zákon, který je naplněn Ježíšem. Ostatní části Zákona byly vykládány alogicky. Například zákony přikazující půst byly vykládány tak, že znamenají zdržení se hříchu (List Florovi 33,5.13-14). Podle Ptolemaia byly nespravedlivé zákony a lidské zákony zavedené Mojžíšem a staršími zrušeny Ježíšem (List Florovi 33,4:10; 33,4:14; 33,5:1).

2. Kenomická úroveň

Tato úroveň výkladu se zabývá pádem Sofie Achamoth mimo Pleromu, jejím utrpením, sestoupením Spasitele, stvořením tří substancí (Irenej proti herezím1:8:2, 1:8:4). Principy výkladu na této úrovni jsou diskutovány v Irenejovi Proti herezím1,7,3. Ve Starém zákoně jsou pasáže vykládány tak, že je pronesla Moudrost nebo její potomstvo či Řemeslník. V evangeliích je Ježíš ztotožňován se Spasitelem, zatímco různé jiné postavy jsou vykládány jako alegorické reprezentace Moudrosti (Sofie) nebo Řemeslníka (demiurga) Například setník v Mt 8,9 je ztotožňován s Řemeslníkem (Irenej proti herezím1,7,4). Ježíšovy výroky jsou rovněž vykládány alegoricky v souvislosti s těmito třemi postavami a epizodami v mýtu.

3. Pleromický výklad

Představuje nejesoteričtější úroveň výkladu. Pasáže v Bibli byly vykládány tak, že odkazují na atributy a energie (eony) božské Plnosti neboli Pleromy Typickým příkladem je Ptolemaiův komentář k Janovu prologu. Odkazy na „Počátek,“ „Život,“ „Slovo,“ „Lidství,“ „Milost“ a „Pravdu“ v prologu a následujících pasážích interpretoval jako odkazy na eony v rámci Pleromy. Dalšími příklady této úrovně výkladu jsou Irenej proti herezím 1,1.3 a 1,3.1-2.

Vícenásobné interpretace

Jak Pagels (1973) jasně ukazuje, daná pasáž Písma může být alegoricky interpretována na kosmické, kenomické nebo pleromické úrovni. Mohla by tedy získat až tři alegorické výklady v závislosti na tom, o jakou úroveň exegeze se jedná. Lze si to představit jako vrstvy cibule. V rámci jedné pasáže lze nalézt různé významové vrstvy.

Pro ilustraci se budeme zabývat výkladem jedné pasáže z prologu Janova evangelia, o níž uvažoval Pagels. Dotyčná pasáž zní: „Všechno povstalo skrze něho a bez něho nepovstalo nic“ (Jan 1,3). Kosmický či exoterní výklad této pasáže je uveden v Hérakleitově zlomku 1 a v Ptolemaiově listu Florovi 3,26. V obou případech se pasáž vykládá jako odkaz na Spasitele, který je příčinou stvoření všech věcí tohoto světa prostřednictvím Řemeslníka (demiurga).

Výklad pasáže ve smyslu Kenomy (prázdnoty) je uveden ve Výtazích Theodota 45,3 (srov. také Ptolemaios v Irenejovi Proti herezím1,4,5). Theodotos tuto pasáž vykládá jako odkaz na Spasitele, který tím, že vysvobodí padlou Moudrost (Sofii) z její nevědomosti, „ji uvede v existenci“ a vytvoří vnější prvky vesmíru.

A konečně Ptolemaios ve svém Komentáři k Janovu prologu citovaném v Irenejovi Proti kacířství1,8,5 vykládá tutéž pasáž ve smyslu eonů v plnosti (Pleroma) (srov. též Výňatky z Theodota 6,4). V tomto případě Ptolemaios interpretuje tuto pasáž tak, že se vztahuje k eonu Slovo (Logos), který je spolu se svojí partnerkou Živoucí (Život – Zoe – v ženském rodě; pozn. editora) tím, kdo je zodpovědný za stvoření všech následujících eonů.

Úrovně poučení

Poučení bylo ostře rozděleno na doslovné, exoterické (veřejně dostupné) a esoterické nauky. Doslovné učení se skládalo z doslovného příběhu Ježíše v evangeliu. Veřejně dostupné neboli exoterní učení sestávalo z valentinského učení aplikovaného na kosmickou úroveň existence, jako bylo učení o vzkříšení, Zákoně, christologii, třech přirozenostech atd. Ezoterickou úroveň výuky tvořila teologie Pleromy a mýtus o pádu v celé jeho složitosti.

Od učitele se očekávalo, že rozezná úroveň duchovního vývoje dané osoby a podle toho bude vyučovat. Věřili, že tím následují Ježíšův příklad. Ve Skutcích Janových Ježíš říká: „Musím se přizpůsobit vašemu sluchu a podle schopností každého člověka vám předám to, co můžete slyšet“ (Skutky Janovy 87). O tom pojednává podobenství o vhodných dietách ve Filipově evangeliu: „Tělesné formy je neoklamou, spíše přihlížejí ke stavu duše každého člověka a podle toho k němu mluví. Na světě je mnoho zvířat, která mají lidskou podobu. Pokud Boží učedníci poznají, že jsou to vepři, krmí je žaludy, pokud dobytek, ječnými plevami a krmivem, pokud psi, kostmi, pokud otroci, prvním chodem, pokud děti, kompletním jídlem“ (Filipovo evangelium 81,3-13). Pokud byl člověk považován za osobu na hmotném stupni vývoje (tj. „zvíře“), dostával doslovné učení („žaludy,“ „plevy“ a „kosti“) a nic víc. Kritici Valentinců zaznamenávají, že bylo těžké z nich něco dostat ohledně jejich učení, pokud jste byli vnímáni jako nepřátelé (např. Tertulián Proti Valentincům 1). Pravděpodobně je do této kategorie přiřadili Valentiáni, s nimiž byli ve styku! V praxi by lidé zařazení do této kategorie nepostupovali na vyšší stupně výuky.

Pokud byla osoba považována za osobu na psychické úrovni (tj. „otroka“), dostávala kosmickou úroveň výuky („první kurz“). Valentiniáni viděli, že většina Křesťanů spadá do této kategorie. Pokud člověk patřil do této kategorie, měl možnost růstu, protože mu bylo poskytnuto poučení a nakonec mohl přejít na další úroveň. Pokud osoba postoupila na duchovní úroveň a stala se „dítětem,“ dostalo se jí kompletního vyučování. Podle Tertuliána mohla úplná výuka trvat až pět let a vyžadovala přísnou sebekázeň. Je třeba poznamenat, že všichni, kdo obdrželi esoterické učení, byli vázáni „povinností mlčení“ neprozradit je nezasvěceným (srov. Tertulián proti Valentiniánům 1).

Mýtus a metafora

Valentiniáni sice viděli své vlastní učení a mýtus alegoricky skrytý v Bibli, to však neznamená, že mýtus samotný považovali za doslovně pravdivý. Spíše jej stejně jako mýtus považovali za metaforu k popisu toho, co je v podstatě nepopsatelné. Podle Filipova evangelia „pravda nepřišla na svět nahá, nýbrž v prototypech a obrazech: svět ji v jiné podobě nepřijme“ (Filipovo evangelium 67,9-12). Mýtus byl vnímán jako pomůcka k pochopení. Od duchovního člověka se očekávalo, že rozpozná pravdu skrytou metaforicky v mýtu.

Valentiniáni měli radikálně odlišný přístup k Písmu a učení než většina jejich „pravověrných (protoortodoxních)“ současníků. Protože vnímali Písma a učení jako metaforické, nekladli důraz na jednotnost učení. Odráží se to i v rozmanitosti učení v rámci této školy. Různí učitelé kladli různý důraz na různé aspekty mýtu a teologie. Všechny tyto drobné rozdíly jsou však pouhými variacemi na jedno téma.

References

1. David Dawson, 1992. Allegorical Readers and Cultural Revision in Ancient Alexandria. Berkeley, University of California Press
2. Bentley Layton, 1987. The Gnostic Scriptures. Garden City, NY:Doubleday & Co.
3. Elaine Pagels, 1973. The Johannine Gospel in Gnostic Exegesis: Heracleon’s Commentary on John.Nashville and New York: AbingdonPress
4. Elaine Pagels, 1975. The Gnostic Paul: Gnostic Exegesis of the Pauline Letters. Philadelphia: Trinity Press International