Uroboros: Doporučení ke studiu nového webu – KOŘENY JÓGY

Zdroj textu a obrázku náhledu web – “Kořeny jógy” a Youtube kanál – Kořeny jógy

O Kořenech

Kořeny  jógy je malý amatérský projekt. Začal jsem s ním asi v červnu 2015, kdy jsem založil FB stránku “Kořeny aštánga jógy” a začal tam dávat citáty spolu se starými fotkami.

Celé to ale začalo ještě o něco dřív. Na FHS UK jsem kdysi dávno studoval se zaměřením na antropologii náboženství a zaměřoval jsem se právě na Indii. Byl jsem tam sedm let, ale studia jsem nedokončil (práce a tak, znáte to  ), takže ze mne není ani indolog ani antropolog. Dlouho jsem jógu znal z té “druhé strany”, tj. přes její duchovní stránku a staré texty. I když jsem ji dřív občas praktikoval, cvičil jsem většinou doma a jen občas jsem zašel na nějaký hatha jógový seminář v nějaké školní tělocvičně. Když jsem začal praktikovat ásany pořádně, tak jsem se oběma nohama dostal do světa moderní jógy (no, možná, že ne oběma, protože to bych asi musel cvičit jógu ve fitness centru). Pro mnoho lidí jsou to dva různé světy: na jedné straně je moderní jóga a na druhé je ta tradiční, která snad už ani neexistuje. Mně ale přišlo, že i v té moderní jsou různé pramínky (často dobře skryté), kde stále ásanová jóga žije a nestala se tělocvikem.

Protože mně bavilo a baví číst spíš starší texty, tak jsem z nich začal vybírat citáty a nakonec z toho vznikl tento malý projekt. V tomto bodě musím poděkovat Járovi Pávkovi za to, že mne v mých jógových začátcích upozornil na studium starých fotek. Dřív mne nenapadlo se o ně nějak zajímat.

https://www.korenyjogy.cz/

Tento projekt nemá přesně daný cíl – dělám ho pro zábavu. Chtěl bych ale aby pomohl ostatním. V dnešní době pociťuji v jógové komunitě zoufalý nedostatek informací o historii jógy, který je vynahrazován vymýšlením. To může vést jednak ke snaze “znovu vynalézt” jógu jako něco jiného a druhak k úplným nesmyslům. Historie jógy jako taková potřeba není. Ale tradice (hlavně učitele a textů) byla a je v józe vždy nesmírně důležitá. Manju Jois to jednou řekl přesně: “Všechny podstatné knihy o józe byly napsány už dávno.” Chtěl bych proto zpřístupnit tuto tradici i pro ty, kteří neumí anglicky (dobrých anglických knih a informací je dostatek) nebo neovládají sanskrt.

Co je myslím nejdůležitější je, že tento projekt nemá sloužit jako nějaké evangelizační centrum. Mám rád metaforu, že všichni společně udržujeme jeden oheň. Každý do něj přikládá podle svého. Já do tohoto velkého ohně přikládám něco z historie jógy. Někdo zase něco jiného atd. Proto chci, aby mé materiály byly použitelné i pro ostatní. Všechny materiály na těchto stránkách jsou “Creative Commons,” takže stačí, že uvedete, že jsou z těchto stránek a ode mne a můžete je klidně použít.

David Dostal
david@korenyjogy.cz

राजाधिराज सद्गुरुनथ श्रीरणजित महाराज की जय

Uroboros: Převzatý článek z webu Ecclesia Gnostica/Detailed Essays on Valentinianism/ (4) Jméno a pojmenovávání ve Valentianismu

Převzatý text – s přímým povolením správce webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive. Originální text je pojmenován The Name and Naming in Valentinianism. The material in the „Valentinus and the Valentinian Tradition“ section originally appeared on an internet site created by David Brons, who authored all content found in this section. It is archived in the Gnostic Society Library by permission of the author. All rights including right of electronic reproduction are reserved by David Brons © 2003.

K dalšímu gnostickému vzdělávání doporučuji ostatní texty na webu Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive – viz. můj podrobný článek Uroboros: (3) Kvalitní zdroj informací – Gnostické rukopisy a informace v angličtině z Gnosis Archive [Copyright ©]. Zde na tomto webu budou přeloženy postupně některé příspěvky do českého jazyka pro účel gnostického (náboženského) vzdělávání. Doplněk editora a překladatele – vzhledem k tomu, že můj výzkum je pořád na cestě a vzdělávání pokračuje, můžete na tomto webu porovnat Gnosticismus a gnostickou nauku z několika úhlu pohledu. Všechny gnostické/křesťanské směry, ať (staro) či (novo) gnostického používají často stejné základní termíny, ale jejich výklad se liší, stejně jako jednotlivé skupiny gnostického pohledu na svět od sebe. Na začátku to může být matoucí, ale to prostě k učení gnostických jak (staro) tak (novo) gnostických a křesťansko – gnostických cest patří. Jakýkoli dotaz ke studiu tématu je vítán, případně použijte i zdrojové články v angličtině, Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive je velice kvalitním zdrojem (nejenom) gnostických spisů a informace jsou velice podrobně zpracovány. V závěru chci poděkovat administrátorům webu a představitelům gnostické církve Ecclesia Gnostica – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive za zpřístupnění nádherných gnostických textů pro českého čtenáře. Ed. Josef Š. (Finally, I would like to thank the administrators of the website and the representatives of the Gnostic Church – Ecclesia Gnostica/The Gnosis Archive for making the wonderful Gnostic texts available to the Czech reader. Ed. Josef Š.)

Jméno a pojmenovávání ve Valentianismu

Content authored by David Brons

Valentinus byl gnostický křesťanský mystik a spekulativní teolog z druhého století našeho letopočtu. Založil teologickou školu, která se i po jeho smrti kolem roku 160 n. l. zachovala a dále rozvíjela jeho myšlenky. Valentiniáni a příbuzné spekulativní skupiny jsou často nazýváni „gnostiky“ kvůli roli, kterou v jejich myšlení hraje mystické poznání (gnóze).

Ve Valentinově myšlení hrají důležitou roli spekulace o Jménu a o pojmenování. Pojem Jména je explicitně přítomen přibližně v polovině dochovaných valentinovských pramenů a ve většině ostatních jej lze implikovat. Podrobně se tímto pojmem zabývali již dříve Thomassen (1993) v souvislosti se sémiotikou a Zyla (1996). Ačkoli pojem jména není u Valentinců jedinečný, rozvíjeli jej v některých jedinečných a neobvyklých směrech.

Pojetí Jména ve Valentinianismu má spojitost s židovskými spekulacemi o Božím jménu. Z valentinské liturgie, kterou zachoval Irenej, je tato souvislost zřejmá. V jedné z křestních modliteb je Jméno výslovně ztotožněno s Iao (hebrejsky Jaho), což je varianta slova Jahve (Irenej proti herezím 1, 21, 3). Spojení s judaismem není až tak překvapivé vzhledem k židovským kořenům křesťanství i gnosticismu.

Ve valencijském myšlení je Syn totožný se Jménem. V Evangeliu pravdy Valentinus říká: „Jméno Otce je pak Syn … zplodil ho jako Syna a dal mu své Jméno“ (Evangelium pravdy 38,6-13 srov. také 39,19-21). Podobně Theodotos píše o „Jménu, které je Syn, podobě eónů“ (Výňatky z Theodota 31,4). Spojení Krista se Jménem vychází z raně křesťanských spekulací, které mají svůj konečný původ v židovském křesťanství. Na několika místech Nového zákona se uvádí, že Ježíš přijal božské Jméno. Například u svatého Pavla: „Proto ho Bůh vyzdvihl na nejvyšší místo a dal mu Jméno, které je větší než každé jiné jméno.“ (Flp 2,9) Tato pasáž je citována v několika valencijských pramenech včetně „Modlitby apoštola Pavla.“ V Janově evangeliu Ježíš říká: „Uchránil jsem je mocí tvého jména, jména, které jsi mi dal“ (Jan 17,12). Představa, že Syn má božské Jméno, byla tedy v raném křesťanství dobře známá. Jedinečným rysem Valentinianismu je, že Syn nejen vlastní Jméno, ale je s ním totožný.

Totožnost Syna se Jménem lze vysvětlit pouze pochopením pojmu pojmenování ve Valentinianismu. Ve valentinovském myšlení je pojmenování totéž co generace. Proto Otcovo zrození Syna a jeho akt pojmenování Syna jsou totéž. V evangeliu pravdy ho Otec „zplodil jako Syna a dal mu jméno“ (38,10-13) a „zrodil ho pro sebe jako jméno“ (38,32-34). Na jiném místě téhož díla Valentinus uvádí, že všechny věci, které skutečně existují, mají jméno, „neboť co neexistuje, nemá jméno“ (39, 11-12).

Aktem pojmenování se věc, která dostává jméno, stává prakticky totožnou s tím, co je tímto jménem označováno. Syn, který přijímá Otcovo jméno, se tak stává úzce ztotožněným s Otcem. O tomto pojmu pojednává Filipovo evangelium: „Jen jedno jméno není na světě vysloveno, a to jméno, které Otec udělil Synovi. To je nad každé jiné – je to jméno Otcovo. Syn by se totiž nestal Otcem, kdyby na sebe nevzal Otcovo jméno.“ (Filipovo evangelium 54,5-10) Syn, který přijímá Otcovo jméno, je tedy v mnoha valencijských pramenech sám nazýván „Otcem“ (např. Irenej proti herezím 1,1,1).

Fotografie od Pixabay na Pexels.com